21.06.2013 11:06

Catamaran Open - Round Texel a Dutch Open

 

Asi týden před odjezdem do Holandska, jsem zkusila zavolat Milanovi Matasovi, jestli by se se mnou svezl na Texel. Věděla jsem, že se tam chtěl podívat už minulý rok. Trochu jsem mu přiblížila, co by ho tam mohlo čekat a hlavně že by si mohl vzít i jachtařský věci třeba by se pro Matyho naskytla příležitost vyjet na vodu.  

hem 10 dnů před odjezdem jsem zařizovala vše kolem akreditace. Letos už nebylo možné si volně stáhnout akreditační formulář na oficiálních stránkách Texelu. Poslala jsem tedy žádost, po 5dnech mi odpověděli a poslali formulář k vyplnění, měla jsem radost. Okamžitě jsem začala komunikovat s Mikem Ricem z www.Fotoboat.com. Ten mi akreditaci vyplnil za fotoboat a hned jsem ji přeposlala na mediacentrum Texelu. Den před odjezdem, tedy v úterý 12.06. mi dopoledne volal organizátor, že nemohou schválit moji akreditaci za fotoboat, protože je to konkurence a všechny fotky pořízené během Dutch Open a Round Texel jsou dostupné pro prodej závodníků na jedné webové adrese. Okamžitě jsem psala zpět do fotoboat, že moje akreditace nabyla akceptována, a že se pokusím zeptat různých jachtařských magazínů. Zavolala jsem Davidovi Křížkovi, a ten mi hned odkázal na pana Lásku, ještě jsem kontaktovala i Evu Skořepovou. Snažila jsem se co nejrychleji získat souhlas pro vyplnění formuláře, proto jsem zkoušela obvolávat přátele. Říkala jsem si: “Přece to nevzdám, nejet za klukama a za další zkušeností na tenhle ostrov.“ Večer jsem pak odeslala vyplněný formulář zpět na press centrum. Behěm pozdějšího večera se strhla lavina eamilů mezi Fotoboat, Yachts and Yachtingem a lidmi z media centra Texelu. Mike Rice se ponořil do komunikace a zapojil do toho i Yachts and Yachting. Po několika emailech mi přišlo potvrzení akreditace.  

Ve středu ráno s Matym vyjíždíme, cesta na Texel je dobrá, stihli jsme poslední trajekt a ještě setkání v Den Helderu s klukama, Honzou Kopúnem a Honzou Kratinohou. Špatná zpráva, Kráťa si během středečního tréninku ukroutil nohu :-( bolí ho to a je mi ho líto. Maty tedy nahradí v prvních dnech Kráťu, a uvidí se jak dál, jestli se noha zlepší a jestli nakonec kluci vyjedou na Round Texel.

Ve čtvrtek kolem 9h jsem vyřídila vše potřebné v press kanceláři na pláži Paal 17. Při osobním potvrzení akreditace se už nedostávaly propagační letáky, dárek s logem sponzora ani plán ostrova natož mikina, to mi ani tak nepřekvapilo, jak to, že jsem nepotkala přátele z organizačního teamu z minulých ročníků, na které jsem se těšila. Noví lidé, personál, jen pár lidí zůstalo. Bylo znát, že tuhle událost letos pojmou trochu jinak. Stan na párty byl menší, z přední části vybaven sedačkami, křesly a barem, fajn holandský styl. Každé ráno byla snídaně pro závodníky a během dne raut. 

Pro dnešní den 13.06. byl Dutch Open zrušen, rozhodli jsme se s klukama projet ostrov, aby Milan nasál atmosféru. Na pláži jsem ještě pořídila několik fotek, a prošla jsem se kolem lodí. Už nebyly z hlavního kraje vystavené top lodě s info cedulkou o teamu a jachtařích, ani velké polštáře a párty stany MagicMarine a jiných stánků s jachtařským vybavením, kde byl vždy Dj a bar s pivem. Nacra měla dva velké stany ale v těch se nic významného nedělo. Přesto vše na pláži fungovalo a bylo vidět, že organizátoři vše směřují více ke komfortu jachtařům... Den jsme prožili cestováním po ostrově, a bylo to fajn, škoda že Kráťu bolí noha. Navečer mi zavolali, abych byla druhý den tedy v pátek v 10h připravená na pláži Paal 17. Měla jsem radost. Tomu ale ještě předchází krátký příběh. Projížděli jsme s klukama v Honzovo Jeepu ostrov, a Kopič uviděl v dunách krávy s obřími rohy, okamžitě zastavil a řekl: “Martino, musíš mi je vyfotit, ty krávy.“ Během chvilky mi ale zazvonil telefon ohledně člunu na zítřek, a protože moc foukalo a nebylo rozumět v telefonu, řekli mi že na mě chvilku počkají v kanceláři na pláži a řeknou mi o zítřku. Naskákali jsme do auta a uháněli směr pláž, doba cesty na navigaci cca 15min :-( Jeli jsme co to jen šlo, protože v kanceláři byli už jen 10min. U příjezdu na parkoviště jsme poprosili pána který hlídal projížděcí auta, jestli můžeme zajet až na pláž. Pustil nás. Kopič to rozjel do písku, kde jezdí jen obří traktory, zaparkoval to přímo před kanceláře, vyskočila jsem z auta a utíkala, stáli tam záchranáři a usmívali se, kdo to sem přijel? :-) prostě Baywatch hadr :-). 

Pátek 14.06. - ráno vyjíždím z apartmánu autem na pláž, je lehce před 9h, v tom mi zazvoní telefon, že řidič člunu nedorazil. Musím jet tedy do Oudeschildu (přes kus ostrova), kde čeká člun a ten by měl vyjíždět z přístavu v 9h. Urychleně otáčím směr. Přijedu včas a ještě chvíli čekáme než se vyjede na vodu. Na člunu budu s výborným holandským fotografem Jasper van Staverenem. Původně jsme měli fotit rekord kolem ostrova, ale přišla změna, vyjíždíme na člunu na Dutch Open. Při jízdě jsou vysoké vlny a než dojedeme k místu závodu, mám mokré oblečení. Naštěstí svítilo slunce, pořádně foukalo a o vysoké vlny nebyla nouze. První start jsme nestihli, dojeli jsem na druhou horní bojku. Pozici pro fotografování určoval Jasper, přeci jenom na téhle vodě fotografuje déle a má větší zkušenosti. Vlny byly hodně vysoké, nemohli jsme se tak rychle pohybovat mezi bójkami a nafotit tak více pozic během závodu. Ale i tak to bylo dobré, i když jsem si přála být i na jiných místech, pro jiné záběry. Během poledne byla hodinu a půl pauza. Lodě odjeli na břeh a my jsme na člunu čekali na druhý start. Během dvou kol kraloval Mischa Heemskerk s Bastianem, jsou to fakt draci. Velkým zážitek byl i sledovat sehrané holky na F18 teamu Boskalis a mixy na F17. Po dojezdu lodí do cíle, se měl náš člun vrátit do přístavu Oudeschild. Jasper-fotograf ale opouštěl člun na Paal 17. Já měla jet člunem kolem ostrova zpět, ale byla by to další hodina navíc na moři. Měla jsem už hodně promočené oblečení a byla mi už docela zima. Poprosila jsem záchranáře, jestli by mi také neodvezli na pláž. Jenže jsem měla auto v Odeschildu. Jeden záchranář mi nabídl že mi k autu odveze. Na pláži se rychle v kanceláři převlékl, ještě mi raději zatáhl k lékaři, který je tam stále k dispozici pro první pomoc. Byla jsem jsem asi docela modrá, ale jak jsem byla plná zážitků, ani mi to nepřišlo. Moc mi to potěšilo, že se ke mě tak zachovali. Na apartmánu rychlá horká sprcha a honem připravit fotky pro Fotoboat. Bohužel na apartmánu nebyl internet, tak jsem jela zpět na pláž, a protože už bylo kolem 21h, nestihla jsem otevřenou kancelář pro media, musela jsem tedy do restaurace. Jenže wifi free připojení mi nešlo naskočit na notebooku, tak jsem ještě zaběhla do kanceláře administrace, a tam bylo možné fotky odeslat. Bylo kolem 22h, slunce zapadalo a já jsem měla dobrý pocit z nabitého dne. Cestou na parkoviště jsem ještě potkala Harryho, ten co mi odvezl autem do přístavu. Pozval mi na jeden drink do velkého stanu, kde se rozbíhala party pro jachtaře. Čas rychle utíkal a já musela zpět na apartmán. Druhý den bylo nutné dřív vstávat na velký závod, i když už se začalo mluvit o tom, že se možná nepojede.

15.06. ráno jsem včas v Oudeschildu. V přístavu ale není tak živo jako obvykle, před výjezdem na Round Texel. Na velké ceduli v přístavu vidím číslo 5bft, zvoní mi telefon, dnes je závod zrušen. Zítra ráno briefing kde se vše rozhodne. Volám klukům na apartmán, že je závod zrušen. Vracím se na pláž Paal 17, kde neskutečně fouká, prší jako z konve. Trochu mi to mrzí, a začínám přemýšlet jak to všechno zítra stihneme, když musím v pondělí ráno do práce a cesta je dlouhá. No uvidíme, jak to dopadne. Jedu zpět na apartmán, dodělat další fotky. Odpoledne jsem se vrátila na pláž, podívat se jak to tam žije. Večer pak s klukama stihneme západ slunce u majáku, je to příjemný zážitek. Kráťa má stále nohu špatnou a tak pojede zítra Maty s Honzou Kopúnem. Večer si ještě nenecháme ujít párty, ale jen na chvíli, je už pozdě večer.

V neděli ráno opět v přístavu, na tabuli je stále 5bft, tak si říkám jestli to pustí do těch vln, a taky že jo. Za chvíli začali najíždět auta se záchranáři, rychle se převléknout a hop do člunu. Je tu Jasper, opět perfektně připravený, fotografické vybavení v kufříku, a výborné oblečení s botami, radost se dívat. Jasper odjíždí s řidičem sám na velkém prostorném černém člunu. Na mě čeká také černý člun, je úzký a na špičce má sošku jaguára, představte si to auto a teď tu sošku jaguára najednou vidíte na člunu. Řidičem je takový starší pán jménem Adrian, vypadá jak mořský vlk. Říkala jsem si: “tak to je fajn, to bude člověk, který zná svůj člun a pojede dobře skrz tu “vlnovou masáž“ kolem ostrova ke startovní čáře.“ Cesta bude trvat určitě hodinu. Vyjíždíme, na člunu jsem s Adrianem, a ještě jedním starším pánem. Z přístavu na cíp ostrova nejsou vlny ještě tak vysoké, ale přesto je náš člun stále moc špičkou nahoře, vůbec se nechtěl položit. Nepřišlo mi to docela v pořádku. Po přejezdu cípu ostrova vlny narostly. Kolem nás proplouvaly obrovské čluny se záchranáři. Adrian usoudil, že bude lepší a rychlejší zařadit se za jeden z obrovských člunů, vznikala tak stabilnější plocha pro jízdu. Jenže jak se vlny občas za velkým člunem lámaly, přišla jedna velká zleva a vyhodila náš člun do výšky, ten se pak prudce naklonil, a následoval tvrdý dopad, Adrian chtěl přidat výkon, ale motor přestal pracovat. Motor nešel nastartovat, kolem nás už většina člunů projela. “A co teď?“ řekla jsem si. Těšila jsem se na akci při startu, těšila jsem se na to jak uvidím kluky bojovat a nejednou je všechno jinak. Naštěstí nás z dálky zaregistroval jiný člun a přijel pro nás. Jenže ten musel rozbitý člun s Adrianem dotáhnout zpět do Oudeschildu. Poprosila jsem Adriana, který neuměl moc anglicky, že se musím dostat na jakoukoli loď směrem ke startu. Věděla jsem, že moc času už není, ale nepřestala jsem doufat. Bylo mi smutno, možnost jak se dostat k lodím prakticky žádná. Najednou se ale objevili další záchranáři a ti byli tak hodní, že mě k sobě vzali. Upozornili mi ale, že nemohou je tak rychle a že se pokusí mi během cesty najít člun na který by se dalo přesednout. Při příjezdu na start byly lodě už daleko. Doháněli jsme je, ale během cesty jsme objížděli dvě převrácené lodě o které se záchranáři museli postarat. Přesednout na jiný člun pro mě nebylo v tu chvíli možné. Ztrácela jsem naději. Když jsem viděla další převrácené lodě, představa o tom že lodě dohoníme u majáku byla pryč. Wiliam, řidič, záchranář člunu na kterém jsem byla, ale udělal úžasnou věc. U jedné z převrácených lodí se domluvil s jiným člunem, který loď zabezpečil a my jsme mohli jet dál. Nakonec se podařilo dohnat lodě za majákem a já jsem fotila co to šlo. Vycházeli mi maximálně vstříc i třeba s prosbou chvíli následovat v blízkosti různé posádky. Odměnou mi bylo několik snímků s Mishou a s dalšími jachtaři, kteří mi i zamávali. Bylo to moc fajn a za to díky! Záchranáři měli ale povinnost, zůstat v místě před přístavem Oudeschild a čekat na poslední loď. Toto místo je dalším zajímavým úsekem Round Texelu hlavně pro diváky. Na náspech u moře sedí spousty fanoušků a vítají každou loď. Má to svou velkou atmosféru i díky starému větrnému mlýnu v blízkosti moře. Lodě projížděly, čekala jsem kde se objeví kluci, ale nic... Doufala jsem, že se jim nic nestalo. Poprosila jsem Wiliama, jestli by mi neodvezl do přístavu a já bych tak mohla autem rychle přejet na Paal 17 a pokusit se ještě stihnout první lodě při dojezdu do cíle. Vyhověli mi. Poděkovala jsem jim co pro mě udělali a rychle jsem přejela přes ostrov na pláž. Když jsem přiběhla na Paal 17, první lodě už byly na pláži a hodně lidí kolem nich. Nafotila jsem aspoň několik záběrů z pláže...

Potkala jsem Honzu Kopúna, Kráťu a Matyho, neodvážili se do té vody vyjet, byla jsem ráda že jsou v pořádku,... i když jsem viděla jak to kluky strašně mrzí...!

Bylo pozdě odpoledne a mi jsme se s Matym rychle sbalili, rozloučili s klukama a vyjeli směr Plzeň.

 

...dalo by se očekávat, když se vypravíte po páté na tuto událost, že bude už vše o nasbírané zkušenosti z minulých let snadnější,...docela to tak ale není, každým rokem je to jiné dobrodružství,...vždy je to ale dobrá zkušenost! 

Moc děkuji za možnost se na tenhle ostrov zas vydat.

 

 

Martina Barnetová

 

—————

Zpět