20.01.2014 13:51

Daniel Bína - bojovník s osudem

Také letos vám budeme přinášet pravidelné rozhovory s významnými osobnostmi našeho sportu. Dnes máme to štěstí, že si s námi povídal reprezentant lodní třídy 2.4mR, Daniel Bína. Rodák z Českých Budějovic začal s jachtingem na lodích Cadet a Evropa, ale po autohavárii zůstal v 19letech upoután na invalidní vozík. Odmaturoval, studoval ČVUT a nyní pracuje v IT. Stále se ale nemohl smířit se ztrátou oblíbeného jachtingu, a tak se v roce 2003 k tomuto sportu vrátil a začal závodit na paralympijské lodní třídě 2.4mR. Celkem 4 krát se stal mistrem republiky, 7 krát zvítězil v seriálu Českého poháru a získal další řadu ocenění na národních šampionátech po celé Evropě. Dva roky byl na 9. místě ve světovém poháru a jeden rok poskočil dokonce na 8. místo. Na mistrovství světa si nejlépe dojel pro 13. místo, ale i přes skvělé výsledky mu účast na Paralympijských hrách stále uniká. Dnes jsme tedy Dana vyzpovídali, abychom zjistili, jak probíhá příprava pro Rio 2016.

Od roku 2003 se pravidelně účastníš mezinárodních soutěží a stále se dereš kupředu. Tvým velkým snem je jistě účast na Paralympijských hrách. Jak to všechno zvládáš a nejsi už z celého kolotoče unavený? Máš ještě stále to maximální nasazení?

Občas ano a to velmi, i když asi víc z přístupu některých lidí, než z jachtingu. Na druhou stranu jsem potkal pár (a občas dost neočekávaně) neuvěřitelně ochotných a nápomocných lidiček ☺ Takže ono to zas není tak horké.
Jinak po neúspěšné kvalifikaci na POH  v roce 2011 jsem byl opravdu unavený a trochu znechucený, protože jsem přesvědčen, že výkonnost byla, ale závěrečnou kvalifikační regatu jsem opravdu těžce nezvládl. Tehdy jsem si řekl konec „velkého“ jachtingu a už jen rekreační ježdění sem tam pro zábavu a dám si dohromady osobní život, kariéru, atp. Vydržel jsem to půl sezóny. Pak mne Španělé a Nizozemci pozvali na společné zimní soustředění jako sparinga a bylo.
A to nasazení? Je pravda že s přibývajícími léty to chce víc a víc přemlouvání, zejména u suché přípravy (2x týdně tělocvična, 2x týdně si chodím zaběhat - mám u domu 2 cca 3 km okruhy), tedy pokud je počasí – vozík v dešti, či sněhu není ideální kombinace).

Kdo Ti v Tvé přípravě nejvíce pomohl a kdo je Tvojí oporou nyní?

Rozhodně rodina, rodina a ještě jednou rodina. Zpočátku pomohla skupina lidí okolo pana Miloše Gregara. Rozhodně se nedá opominout Milan Hájek, který pomohl radou i skutkem a koučoval nás na mnoha světových šampionátech. Dodnes neuvěřitelně pomáhá s organizačními věcmi Hanka Novotná. Nemohu opominout bezva zázemí na klubu ve Starých Splavech.

Z koučů Holandský trenér Ronald van Vianem, Španěl Alfred Buqueras a Belgičan Fred Immhof. U nás Eva Skořepová. Občas je zábava sledovat rozdílný přístup špičkových trenérů k závodníkům. Na čem bazírují, jak motivují své svěřence. Z toho co jsem viděl, myslím, že u nás máme technicky i takticky zdatné kouče, ale komunikace se závodníky skřípe.
Situace dnes je dost jednoduchá a dá se shrnout slovy „není peníz, není láska“ – tudíž víceméně sám si vařím, sám si peru …. a je to opět u rodiny a pár přátel.

Jaké máš sponzory a jak přispívají organizace typu Český svaz jachtingu, nebo Česká asociace handicapovaných sportovců?

Mám velmi chápavého a vnímavého hlavního sponzora – sebe ☺ Se sponzorstvím je problém. V průběhu podzimu jsem oslovil přes 120 firem a jen jedna se uvolila pomoci, přičemž chce zůstat anonymní. 
ČSJ půjčuje člun, pokud je třeba. Naše specifikum je, že každý řeší svou přípravu individuálně, takže vlastně neexistují sdílené zdroje, nebo možná zájem je sdílet, což celou věc prodražuje. Například RYA posílá na celý kolotoč ISAF WC 3 velké kontejnery, kupuje hromadně letenky, Má společného servicemana, fyzioterapeuta i kondičního trenéra. Stejně tak i německá representace. Na druhou stranu je to opět o vstupních financích.
I když mi vlastně nedokážeme spolupracovat ani na informační úrovni.  Například se to týká poznatků o jednotlivých revírech a proudech. Každý si sbírá tyto informace sám a střeží jako rodinné stříbro. Sdílená databáze by mnoha začínajícím jachtařům usnadnila start.

Z toho co dává ČATHS se po odečtení příspěvku IFDS dají pořídit 2 velké závody v kontinentální Evropě, nebo 3 sady plachet, přičemž se příspěvek dělí poměrným způsobem mezi mě a Sašu Sadílka.
 
Já osobně jezdím i na malých lodích a občas i přes oceán, ale sám si nedovedu představit závody na 2.4mR někde v Hyéres v extrémním větru a velkých vlnách. To Ti musí jít přeci vlny až přes hlavu? Dají se vůbec od hladiny sledovat poryvy?

Asi největší vlny jsem zažil ve Valencii, kde měly poctivé 3 metry. Pak  Hyeres 2010 v medal race, kde měly okolo 2 metrů, možná něco málo přes. Tam už se mnohem víc řeší závětří pod vlnou, než poryv. Nepozornost ve výjezdu vlny znamená děsivou ztrátu, případně zalitou loď. Jinak hlava se schovává „pod vlnou“ už od cca 70 cm výšky vln. Pak si musíš výhled ze hřbetů vln kombinovat s lepší prací s kompasem. Ono to ještě hodně záleží na délce vlny. Nicméně limit větru pro závod, je už 3 roky, 24 uzlů. Takže to zas není až tak kritické.
Se sledováním poryvů je problém. Ale ten je pro všechny prakticky stejný. Pravdou je, že pokud je člověk schopný se v lodi narovnat a k tomu měří 2 metry, pak je to výhoda. Nevěřil bys, kolik udělá ve výhledu 20 centimetrů. Ty já prostě nemám, takže to nemá cenu řešit. Alespoň si nerozbíjím hlavu o ráhno.

Loď je předpokládám vzhledem k manévrovatelnosti velmi taktická a rychlost lodí je extrémně srovnatelná. Jak u Tebe probíhá volba strategie? Máš to s kým konzultovat?

Rozdíly v rychlosti lodí sice jsou, ale zase to není žádný extrém. Spíše v jednotkách procent. Rozdíl je v technické vyspělosti závodníků. Vzhledem k mému hendikepu jedné ruky, kdy nejsem schopen úplně rychle manévrovat, preferuji na startu slabší soupeře a čistý vítr před nejvýhodnější, ale riskantní pozicí. Na druhou stranu tato volba většinou omezí volbu strategie. Obecně preferuji jet blíže středového kurzu a točit změny než extrémní křídla. Z toho i jasně vyplývá, že mám rád vítr s rytmickou změnou a naopak, nemám rád razantní dlouhé změny. Samozřejmě obliba musí ustoupit aktuální situaci.
K radám a poradám. Většinou před závodem posháním zkušenosti lidí, kteří daný revír znají, případně kouknu do svého deníčku. Jinak viz výše, sám si vařím, sám si peru ☺

Kde nejčastěji trénuješ a jaké máš tréninkové partnery? Co Tví soupeři na domácích vodách? A vůbec závody u nás?

U nás to jednoznačně bývala Černá v Pošumaví. Úžasná voda, kterou nám mohou závidět i mnohem renomovanější jachtařské národy. Bohužel už několik let se nepodařilo domluvit tréning. Takže Máchovo jezero, které nabízí skvělé lidské i materiální zázemí. Trénuji se sourozenci Mendíkovými a Petrem Čermákem. Plus 2x, 3x do roka vypisuji otevřený tréning pro všechny, kdo mají zájem. Loni se mi podařilo do Čech několikrát přivézt zahraničního partnera. Jinak až na letošek, pravidelně v zimě Valencie, kde trénuji s Nizozemskou a Španělskou reprezentací.  Před velkými regatami typu MS či WC mne občas přizvou k tréningu Angličanky a Němci.
Radost mi dělá zejména Petr Čermák, který výkonnostně roste doslova před očima. Pak je tu Saša Sadílek, který umí být občas neuvěřitelně rychlý, zejména ve slabém větru.
Závody u nás jsou poznamenány nedostatečným počtem lodí, takže se opravdu snažím jet maximum. Jelikož jsme nyní přišli o další 2 lodě, je ve hře myšlenka přejít z klasických závodů na match race.

Jsi velkým vzorem nejen pro jachtaře, ale vůbec pro celou řadu lidí. Co bys doporučil těm, které potkal podobný osud a stále váhají? Dává Ti jachting něco pro život?

Nemám rád velká slova a už vůbec se necítím na to být komukoliv vzorem. Opravdu mám na kontě téměř nekonečnou řadu chyb.
Zahoďte lítost a začněte žít!!! Pokud můžete, osamostatněte se alespoň na rok.
Otázka je špatně položená :) a dovolím si odpovědět otázkou. Co ti dal třeba Texel? Něco určitě, mně to tak nějak dělá úplným, ale strašně těžko to definovat.

Co chystáš pro nadcházející sezónu? Kde budeš trénovat, jakých závodů se chceš zúčastnit? Budou nějaké změny ve vybavení lodě?

Méně závodů a více a lépe strukturovaných tréningů. Bohužel cena dobrých koučů, to dělá dražším než velký závod ☹
Vzhledem ke změně práce, ubylo volna. Takže zbývající čas je zaměřen na Rio. Ořezal jsem všechny drahé podniky a rezignoval na všechny pohárové série. Pojedu jen několik málo geograficky nejbližších závodů, kde bude evropská špička, aniž bych se řídil jejich zařazením. Plus pár „zábavných“ závodů v přátelských klubech. A samozřejmě jediná série, kterou chci odjet celou je Český pohár. Pokud to dám finančně, tak i první kvalifikaci na Rio v Kanadě.
Rád bych koupil novou loď, tedy pokud na ni zbude. Zkouším nového sailmakera.

Kdy Tě čeká kvalifikace na Paralympijské hry? Jaká jsou kritéria? Pojede se i národní kvalifikace?

My ji máme dvoudílnou. Jede 14 lodí, resp. 14 národů. Prvních 7 míst se rozdá na MS 2014 v kanadském Halifaxu. Dalších 6 míst na MS 2015 v australské Victorii. Pořadatel má jisté místo.
Národní kvalifikace u nás není závod, ale poměr výsledků dle dokumentu, který pro nás napsala Eva Skořepová.  Souhlasím s tím, že kvalifikace by měla být o konzistentní výkonnosti, nikoliv o jednom závodě, který může ovlivnit materiál, nebo momentální indispozice.

Moc držíme palce, aby to tentokrát vyšlo a vše budeme bedlivě sledovat a pravidelně informovat naše čtenáře.

Za iRegata.cz si s Danielem Bínou povídal David Křížek (fotografie Pavlína Soukupová a Gabriele Doering)

—————

Zpět


Daniel Bína

/album/daniel-bina/palma-de-mallorka-daniel-bina-7-jpg3/

—————

/album/daniel-bina/palma-de-mallorka-daniel-bina-1-jpg2/

—————

/album/daniel-bina/palma-de-mallorka-daniel-bina-5-jpg2/

—————

/album/daniel-bina/palma-de-mallorka-daniel-bina-10-jpg2/

—————

/album/daniel-bina/daniel-bina-jpg1/

—————

/album/daniel-bina/dan-bina-jpg1/

——————————