18.03.2013 10:35

DN - mistrovství Evropy

 

Z polského Gižycka na Mazurských jezerech se vrátil náš národní tým ledních jachtařů třídy DN. Již úvodní trénink byl adrenalinovou záležitostí. Rychlost ledových jachet se pohybovala kolem 100 km/h a nebyla nouze o několik kolizí, převržení, nebo zlomené brusle a stěžně. Posádky testovaly čtyři dny. Měnily se brusle dle povrchu, přebrušovaly se jejich úhly, a když bylo konečně vše vyladěno, tak večer před zahájením závodu začalo sněžit. Závodní pole 135 jezdců bylo rozděleno do tří výkonnostních skupin dle umístění v předchozích ročnících. Ve skupině „B“ nás reprezentoval Libor Vacula a Vláďa Ptašnik a ve skupině „C“ pak Vojta Komárek. Hned v první rozjížďce šlo o hodně. Všichni závodníci, kteří se umístili mezi prvními 12, postoupili o skupinu výše. Nakonec k tomu měl nejblíže Vláďa Ptašnik, který na návětrné bóji dokonce vedl, ale postupně se začal propadat. I při zběsilé jízdě na hranici rizika to nakonec stačilo jen na 16. místo. V závěru prvního závodního dne přišla pěkná mela. Husté sněžení a nulová viditelnost. Řada závodníků bloudila a někteří byli nuceni i zastavit. Nebyly vidět bóje ani soupeři. Na popud našeho závodníka byla rozjížďka nakonec uznána neplatnou. Po prvním dnu byl tedy  V. Ptašnik na 14. místě a L. Vacula na 21. místě. Oba ve skupině B. V. Komárek byl v další skupině na  39. místě. 

Na druhý závodní den se flotila přesunula k běloruské hranici na jezero Semiónowka. Podmínky zde byly výrazně lepší, ale tentokrát byl nedostatek větru. O den později se to ale zlepšilo a podařilo se odjet další tři rozjížďky. Znovu to byla velká loterie. Závodníci měnili nejen nastavení, ale zejména různé druhy a profily bruslí. Opět si nejlépe z našich vedl V. Ptašnik, který poskočil na 8. místo. Polepšili si i L. Vacula a V. Komárek. Ti se posunuli na 13. resp. na 34. místo ve svých skupinách. Poslední den závodu přišel extrémní vítr a již nebylo možné odjet další rozjížďky. Závodní komise tedy ukončila mistrovství Evropy a po šesti odjetých rozjížďkách přistoupila k vyhlášení konečných výsledků. Jasnou zlatou medaili opět vybojoval domácí závodník Karol Jablonski, který vyhrál pět rozjížděk. Stříbro získal další domácí jachtař Tomasz Zakrzewski a bronz Peter Hamrak z Maďarska. Vláďa Ptašnik, jako nejlepší z našich dojel na 54. místě, Libor Vacula na 59. místě a Vojta Komárek na 125. místě. 

Letošní sezóna ledních jachtařů měla pomalý nástup a i v průběhu museli závodníci putovat za ledem stovky kilometrů. Vláďa Ptašnik si dokonce odskočil na víkendový závod i na Americký kontinent. Dle vývoje počasí to ale vypadá, že se bude jezdit o to déle nyní na jaře.

Zde je komentář Vládi Ptašnika (CompoTech) k jeho vybavení na ledový jachting:

Nejdůležitější na lodi je stěžeň a nosník, ve spolupůsobení jejich tuhosti a dynamičnosti je skoro celé tajemství ledního jachtingu. Není v lidských silách reagovat na poryvy, tento pružinový systém při správném nastavení poryvy sám tlumí a loď pak jenom jede. Karol Jablonski tomu říká „motor“. Jakmile je správně vyladěn, už tolik nezáleží na bruslích nebo na plachtě. Samozřejmě že na tom záleží, ale jde o ty priority. Skoro všechno vybaveni na DN je „garážového“ původu. Třída DN se od 30. let kdy vznikla, změnila jen málo. Cílem tehdy i dnes je, aby si Dnku mohl pořídit levně každý třeba doma v garáži. Není to žádna věda.

 

I dnes, kdy se mnohé změnilo, to pořád jde. I ten kompozitový stěžeň si lze udělat v garáži, není to výlučná technologie. A mnoho lidi to tak dělá.

 

Stěžeň

Jezdím na stěžni Compotech. Je výlučně z karbonu, což není běžné, je pouze jeden další výrobce, který to umí. Jinak všichni používají skleněné nebo s kombinací karbonových výztuh. Myslím, že náš stěžeň je nejlepší, jen ostatní to ještě neví.Kromě Jakuba Zobače mají snad všichni čeští Dnkaři stěžeň Compotech. Je relativně velmi levný díky strojové technologii navíjení. Dnes máme ve skupině B už tři stěžně Compotech. Stoupají vzhůru. Ve světové špičce je nejrozšířenější stěžeň Jeffa Kenta z USA.

 

Nosník

Můj první nosník vyrobil Vojta Komarek. Dnes vím, že jsem s ním nemohl udělat žádnou díru do světa. Impuls mi dal v roce 2010 Lukasz Zakrzewski ze světové špičky, když o mém nosníku prohlásil, že je velmi dobry – na rekreaci. Na příští rok jsme pořídili nosníky z Maďarska, garážová výroba. Ale pozor, jde o CNC obráběné dřevěné profil), které jsou slepené a olaminované ve formě. Jde o velmi přesný tvar a přísně vybrané dřevo, nosník se tak nekroutí při zatíženi a brusle zůstávají paralelní. Mám dva, jeden měkčí a jeden tvrdší. Takový nosník stoji cca 900 €.

 

Brusle

jsou různé do sněhu, jiné na hladký led. Začal jsem ze sněhovými vysokými bruslemi, které mi na začátku daroval Vojta Komárek. S těmi jsem zpočátku jezdil všude. Postupně jsem si pořídil i delší brusle na hladký led. První z nich byly hardoxy od Martina Vaculy. Jsou z nástrojové oceli a reznou. Mám je pořád a jde o jedny z nejlepších-nejrychlejších co mám. Jejich ocel je dostupná a velmi levná. Mám i velmi drahé brusle z nerezové tvrdé oceli 440 C, ale při mých letošních testech na podmínkách, které jsme měli, nebyly nikdy rychlejší než moje hardoxy. Mám i tzv. vingly, jde o brusle do měkkého rozbředlého ledu. Ty použiješ prý jednou za 10 let, já je použil už jednou a hodně mě posunuly v daných podmínkách dopředu. Pro příští sezonu chceme s Vojtou postavit tzv. „téčka“ vhodné na měkčí led nebo do nízké namrzlé vrstvy sněhu na ledu.

 

Trup

Moje první loď byla vypůjčená, dřevěná CZ 7 s hippie designem včetně dřeveného stěžně. Na ní jsem toho zažil dost. Potom jsme s Vojtou postavili Ice Predatora. Byl velmi bytelný, ale moc těžký, navíc s velmi krátkým a nízkým kokpitem. Nevěděli jsme tenkrát, co požadovat. Proto jsme postavili další, pomáhal jsem už méně, to hlavně Vojta, The Blue Flame. Ten je stale rozumně robustní, mnohem lehčí, má dostatečně dlouhý a vysoký kokpit a jsem s ní hrozně spokojeny. Libí se mi na ní šrámy od hřebíku treter, spousta lidi mají nadesignované lodě bez jediného škrábnuti, nechápu, jak to dělají.

 

Oblečení

Úplně nahoře nosím takovou hladkou kombinézu, abych neměl velký odpor větru. Působí jako protivětrná bariera, ale není to žádný super materiál. Na nohách mam dvě vrstvy tenkého termoprádla, jedny fleecové kalhoty a pak tu kombinézu. Na horní půlce pak mam asi 6-7 vrstev termoprádla  a tu kombinézu. Pak ještě nosím na závodění fleesovou vestu. Když je teplo, tak si ji neberu. Na nohách dvojité termoponožky a pak normální tenoučké atletické sprinterské tretry na krátké tratě. V tom je dost zima, pokud je krize, přidám ještě jedny ponožky proti vodě pro motorkáře. Pak už nenazuju tretru. Pokud nezávodím, sundávám tretry a přezouvám se do robustních bot. Při závodech v Čechách to nejde, následuje jedna rozjížďka za druhou, takže tretry cely den. Máme na nich cyklistické neoprenové návleky. Letos jsem si pořídil i boty pres boty a ty jsem používal na ME. Na tretru dám zespodu na hřebíky kus polyuretanu a vlezu do těch druhých bot i s tretrami. Před závodem to shodím a je teplo.

Na hlavě kuklu a přilbu s lyžařskými brýlemi. Ty máme nasazené skoro cely den, pomahaji taky proti zimě a větru. Pokud je opravdu teplo, kuklu nahradím čepicí. Rukavice lyžařské, hlavně v nich nesmi klouzat otěž. Kupuji ve výprodeji, tak dvoje troje na sezonu. Ty letošní jsem kupodivu ještě neroztrhal. 

 

Plachty

Začal jsem na nejlevnějších plachtách Vector polské výroby. Jsou velmi dobré do začátku, mají slušný střih a stojí polovinu toho, co ostatní.  Pak jsem jednu sezonu jezdil na WB sails z Finska. Tuto značku používala i Lenka Smidova na Evropě. V letošní sezoně jsem jezdil ale výlučně na polských plachtách 1D, jejich tvůrcem je Karol Jablonski. Chtěl jsem mít ty samé, jako má špička, abych nemusel spekulovat, v čem je ten rozdíl mezi mnou a jimi. Teď prostě můžu jednu věc vyloučit – plachty.

Jezdit na DNce je skvělá zábava a velký adrenalin. Vybavení je stále dostupné a tak věříme, že se naše flotila bude dále rozrůstat.

 

—————

Zpět