18.09.2013 11:37

Kýlové sportovní plachetnice

 

 

Všeobecné informace o kýlových sportovních plachetnicích,  na nichž je závodění velmi těsné a vyrovnané. Vhodné pro závodníky lodních tříd Star, Soling, Café 24, Thompson, …

 

  • Nastavení takeláže – to nejdůležitější ze 7/8 oplachtění a několik údajů o dalších skupinách.

Nastavení takeláže

 

Hlavním principem 7/8 takeláže je to, že napínání zadního stěhu  má vliv, jak na kosatku, tak i na hlavní plachtu. Jestliže totiž vítr zesílí, dopneme zadní stěh a tím zároveň napneme přední vant a prohneme tak stěžeň. Napnutí předního vantu nám vyploští kosatku a prohnutý stěžeň udělá totéž s hlavní plachtou. Po otěžích je tedy zadní stěh nejdůležitějším trimovacím prvkem na lodi se 7/8 takeláží. 

Poměr napětí předního vantu a průhybu stěžně vlivem dotažení zadního stěhu, se dá regulovat mnoha prvky. Jsou to například: záklon stěžně, nastavení sálingů, napětí takeláže, poloha vantů, pata stěžně ….

 

Záklon stěžně – ten nám udává pozici nastavení stěžně, tedy úhel proti kolmici na osu lodě. Vzpomeňme si na surfaře: když dá stěžeň s plachtou dopředu, posune těžiště oplachtění a surf začne odpadat. U kýlové lodě se to projeví závětrností lodě.  

U ploutvových lodí se dá závětrnost a návětrnost regulovat pozicí ploutve, ale u kýlových lodí to není možné. Proto je zapotřebí hodně pracovat se záklonem stěžně a s rozmístěním váhy posádky. 

Za běžných podmínek se snažíme o neutrální tah na kormidlo, či mírnou návětrnost lodi. Se sílícím větrem se však horní třetina plachet otvírá. Kosatka twistuje méně než hlavní plachta a tím dochází k posunu těžiště takeláže dopředu. Musíme tedy mírně zaklonit stěžeň, více dotáhnou kiking (pokud není příliš velká převratná síla), posunout kosatkový vozík více dozadu a otevřít tak horní část kosatky tak, aby twistovala stejně jako hlavní plachta. Tlak na kormidle pak regulujeme nastavením poměru dotažení hlavní a kosatkové otěže.

 

Hlavní vanty – jejich napětí má hlavní vliv na případné odklánění stěžně do závětří při plavbě proti větru. To vše je závislé na umístění kování (uchycení vantů na palubě), na úhlu a délce sálingů. Ty mají také vliv na napětí předního vantu a průhyb stěžně.

 

Spodní vanty – v závislosti na uchycení v palubě, mají tyto vanty vliv na stranový i předozadní průhyb stěžně. Základní nastavení je takové, když je stěžeň stranově rovný. Spodní vanty můžeme ve slabém větru povolit, abychom docílili většího výkonu ve střední části plachty. Naopak v silném větru je dotáhneme. Tím zpevníme stěžeň ve střední části a pracuje nám horní část, kde se plachta otevírá a ubírá přebytečný výkon. 

Uchycení vantů je velmi důležité. Čím více jsou spodní vanty uchyceny vzadu, tím více působí na předozadní průhyb spodní části stěžně a to je jejich hlavní funkce. Některé lodě, jako např. Soling, mají uchycení těchto vantů na kolejnicích, a tak je jejich nastavení mnohem citlivější. 

 

D2 – jedná se o diagonální vanty ve střední části stěžně. Vycházejí od úchytu horních sálingů na stěžni, ke koncům sálingů o řadu níže. Používají je tedy více-sálingové plachetnice, jako například Thompson 830 (sálingy o řadu výše, bývají někdy nazývány jako D1). Tyto vanty mají ve středové části stejný efekt, jako spodní vanty u jedno-sálingových takeláží. 

 

Úhel sálingů – je důležitý jak pro předozadní, tak i stranový průhyb stěžně ve střední části a má vliv na napnutí předního vantu. Čím více jsou sálingy kolmo na osu lodě, tím více se přenáší napětí zadního stěhu na přední vant. To udržuje přední lem kosatky rovný.

 

Délka sálingů – nastavení délky sálingů je většinou dané. Proto se toto nastavení většinou nemění. Pokud k němu však dojde, kompletně vám to změní všechno předchozí nastavení. Všeobecně však platí: pokud jsou sálingy příliš dlouhé, prohýbá se stěžeň ve střední části do závětří a pokud jsou příliš krátké, nedrží stěžeň a ten se ohýbá v horní části do závětří. Také tlak na patu stěžně je pak nadměrný. 

 

 Úhel paty stěžně – jedná se o velmi často přehlížený prvek trimu. V první řadě je důležité, aby byla pata stranově kolmá na stěžeň. To se projeví prohnutím stěžně do strany při shodně napnutém levém i pravém vantu. 

Předozadní úhel má vliv na průhyb a tuhost stěžně. Pokud stěžeň stojí na zadní hraně paty, přenáší se předozadní průhyb do takeláže. Stěžeň pak má tendenci se prohýbat a příliš předozadně pracovat při jízdě ve vlnách. Pokud však stěžeň stojí na přední hraně paty, je celkově předozadně pevnější. Pokud je však úhel příliš ostrý, stěžeň má tendence se ve střední části prolamovat na opačnou stranu, tedy dozadu. Což je samozřejmě negativní jev. 

Ze všech těchto důvodů je zejména pro velké kýlové lodě lepší ustavit stěžeň na přední hranu, ale pod mírným úhlem. U malých ploutvových plachetnic toto nemá velký vliv a záleží spíše na vlastnostech stěžně. 

 

Umístění paty a vymezení stěžně v palubě – posun paty stěžně má vliv na jízdní vlastnosti lodě (návětrnost a závětrnost). Posunem paty dozadu se loď stává návětrnou a naopak. Je to dáno posunem těžiště oplachtění vůči laterálu, který zůstává konstantní. 

 

Vymezení stěžně v palubě zajišťuje tvar jeho průhybu. Je-li stěžeň rovný, lépe odolává tlakům vyvolaným předním a bočními vanty, zadním stěhem, hlavní otěží či výtahy plachet. Znamená to, že pokud je stěžeň rovný, umožňuje nám to více napnou přední lem kosatky, ale stěžeň je pak méně stranově odolný a je náchylný k vybočování. Proto se při stoupačce častěji používá nastavení mírného průhybu. Stěžeň je pak stranově tužší a také většina plachet je v současné době šita do mírného průhybu. 

Při jízdě po větru je poměrně snadné stěžeň narovnat a využít tak hlubšího profilu plachty. 

 

Tuhost stěžně – tuhý stěžeň se ohýbá jinak než měkký. Každá lodní třída, rozdílná váha posádky a každá kombinace plachet vyžaduje svůj optimální stěžeň pro dané větrné podmínky a pro současnou výšku a délku vln. My však nemůžeme mít stěžně pro každou situaci a navíc nás omezují třídová pravidla. Cílem je najít stěžeň, který bude kopírovat střih vaší plachty a zároveň udrží dostatečné napětí v takeláži. Jestliže se vám zdá, že se stěžeň příliš ohýbá a přitom nemáte dostatečné napětí v předním vantu, může to znamenat, že je stěžeň příliš měkký. Pokud naopak nemůžete vyploštit plachtu zadním stěhem, může to znamenat přílišnou tuhost stěžně. 

 

Plachty – v závodě je samozřejmě důležité mít kvalitní oplachtění. Jejich cena není nízká, a tak některé třídy přistupují k pravidlům, které posádce dovolují proměřit pouze určitý počet plachet za sezónu. Také počet sad plachet na závod bývá velmi často omezen. Většina posádek používá univerzální oplachtění, tedy to, které má největší výkon ve větru od 4 do 9 m/s. Pak je samozřejmě zapotřebí se naučit tyto plachty přetrimovat do větru mimo tuto škálu. Pokud však očekáváme, že hlavní závod sezóny, na který se důkladně připravujeme, se pojede ve slabém nebo naopak, velmi silném větru, je načase zariskovat a pořídit si speciální oplachtění do této síly větru. I když to nevyjde, máme tady starou univerzální sadu, kterou můžeme použít. 

Pokud si nemůžete dovolit nové plachty, nepropadejte šílenství. Je jistě lepší mít dobře ustavené starší plachty, než špatně vytrimovanou novou sadu. Je jen zapotřebí dodržet několik bodů, protože starší plachty bývají vytahanější, tedy břichatější a více twistují. Je tedy zapotřebí více dotahovat zadní stěh, pracovat se spodními vanty (zejména jsou-li sálingy kolmo na osu lodě, viz. Soling), kikingem a výtahem kosatky. 

 

Profil plachet

 

  1. 1. Střední vítr 4 – 9 m/s – takeláž můžete směle nastavit dle informací dodaných od výrobce plachet. Ověřte si, že tyto informace jsou pro váš stěžeň a pro loď od vašeho výrobce. V tomto středním větru můžeme plout na maximální výkon. Jen mírně, se sílícím větrem, dotahujeme zadní stěh tak, aby se nám přední lem kosatky téměř neprověšoval. Toho lze také často dosáhnout dotahováním hlavní otěže. Tu dotahujeme do té doby, když je konec horní spíry v ose lodi, nebo maximálně 5°před osou. Jestliže je plachta ušita spíše pro silný vítr, bude se v horní části při narovnané stěžni více zavírat. Je totiž šita tak, aby twistovala v ohnutém stěžni. Pokud však dotáhneme zadní stěh, napneme tím přední vant a tím vyploštíme kosatku, jejíž výkon v tomto větru potřebujeme. Musíme tedy postupovat obezřetně a ve větru kolem 6 m/s začít pozvolna dotahovat zadní stěh a hlavní otěž. 

 

  1. 2. Slabý vítr – specielně ve větru kolem 2-3 m/s narazíte na dva zásadní problémy:
    • horní část plachty se příliš zavírá
    • ve snaze to napravit chceme dotáhnout zadní stěh, ale tím vyplošťujeme kosatku

Není tedy složité uhodnout, proč mají speciální plachty pro slabý vítr mírně plnější kosatku a ploší otevřenější hlavní plachtu v horní části a plnější ve spodní, aby loď měla dostatečný výkon pro překonávání případných vln. 

 

    • 3. Silný vítr – v těchto podmínkách chceme kontrolovat průhyb předního vantu tak, aby kosatka neměla příliš hluboký profil. K tomu využíváme napínání zadního stěhu. Na kosatce pro tyto podmínky si můžeme všimnout, že má břich více vpředu. To umožní pohodlnější kormidlování a loď projíždí snáze vlny. Jak si můžeme všimnout, zadní stěh nejen dopne přední vant, ale také nám ohýbá stěžeň. Zatímco ve slabém větru nám průhyb pomůže dostat plachtu do ideálního tvaru, v silném větru bývá průhyb často tak velký, že nám deformuje hlavní plachtu, která na takovýto tvar není přizpůsobená. To se projeví příčnými pruhy na plachtě, které vedou od středu stěžně ke konci ráhna. Za normálních okolností je nejsnazší uvolnit zadní stěh, ale tím se prověsí přední lem a kosatka se tak stane plnější. Speciální plachta pro 7/8 takeláž je tedy šita do většího průhybu a je velmi plochá. Velkému průhybu nejlépe zabráníme dotažením spodních vantů. 

 

Využití univerzálních plachet v extrémně slabém a silném větru – různé lodní třídy využívají rozlišných metod k úpravě takeláže v závislosti na povětrnostních podmínkách. 

 

K přetvoření univerzálních plachet na plachty pro slabí vítr tedy potřebujeme prohnout stěžeň, aniž bychom příliš napnuli přední vant. V silném větru zas naopak musíme dopnou vant, aniž bychom příliš prohnuli stěžeň. 

 

Pokud prohýbáme stěžeň a nechceme zvyšovat napětí v takeláži, většinou postačí dopnout přední vant a zároveň povolit spodní vanty. Také můžeme změnit úhel sálingů. Nebo posunout patu stěžně dozadu a povolit spodní vanty. U vícesálingových lodí dopínáme D1 a někdy i D2. U Solingu se využívají popojížděcí  úchyty vantů a samozřejmě klíny v palubě. 

 

Spodní vanty a jejich vliv na výkon hlavní plachty – U takeláží, jakou má například Etchells, hrají spodní vanty výraznou roli. Jejich povolením se totiž zvětší stranový průhyb stěžně a tím se dá dobře nastavit hloubka a její výška v hlavní plachtě. 

Uvolněním spodních vantů, dojde u některých takeláží k prohnutí stěžně do závětří. To má za následek zvýšení hloubky plachty, větší zavření zadního lemu a zúžení trysky kosatky. Přínosné může být také to, že se o něco zmenší napětí v předním a zadním vantu. 

 

Mnohem složitější je nastavení trimu u lodí, které mají měkký a tvárný stěžeň, jako např. Star. Pomáhají nám v tom další řady stěhů, které kontrolují jednotlivé části stěžně. Při jednotlivých obratech, či halzách je však potřeba s nimi pracovat, jinak hrozí zlomení stěžně nebo ráhna. 

 

Převádění teorie v praxi

 

Vítr není jediná síla působící na plachty. Mimo jiné hraje výraznou roli stav vodní hladiny. Na hladké vodě může totiž loď plout bez nesnází, ale ve vlnách potřebuje energii k překonání těchto překážek. 

Hlavním pravidlem tedy je, že na hladké vodě se používá ploší tvar plachet, nejhlubší část profilu je více vzadu a plachta je zavřená po celé délce zadního lemu. Tak máme dostatečnou rychlost, ale především dobrou stoupavost lodě. 

 

Kýlové a sportovní lodě plují proti větru téměř na hranici maximální rychlosti designu trupu. To znamená, že pokud neodpadneme od kursu minimálně o 30°, rychlost lodě se výrazně nezvýší. Tedy snaha o uvedení lodě do skluzu nám ubírá tolik výšky, že se nakonec nevyplácí. Pro nás to znamená, že se ve většině případů snažíme maximálně stoupat a tomu přizpůsobujeme i nastavení plachet a takeláže. 

Ve skutečnosti to znamená, dotahovat zadní stěh dříve než na malých lodích. Cunningham, tedy přední lem hlavní plachty a kosatky, nebo výtahy těchto plachet necháváme volnější, protože jejich přetažení posouvá nejhlubší profil plachty příliš dopředu a to nám zabraňuje dostatečně stoupat. Spodní lem řádně dotáhneme, i když někdo preferuje lehké povolení, které umožňuje snazší a ostřejší kormidlování v náročných podmínkách. 

 

Ve velkých vlnách platí opak. Vlny kladou velký odpor, který musí loď překonávat. Znamená to, že nemůžeme jet tak ostře a tudíž potřebujeme i nejhlubší část plachty mnohem více vpředu. Plachta musí být také mnohem bohatší, aby měla dostatečný výkon. 

 

 

Správného nastavení docílíme dotažením předních lemů plachet, či jejich výtahů. To nám posune břicho plachty více dopředu. Loď pak není tak citlivá na kormidlování a umožňuje plynulou jízdu mezi vlnami. Ještě uvolníme zadní stěh. Tím zvětšíme hloubku obou plachet a povolíme hlavní otěž tak, aby se nám plachta v horní části pozvolna otevírala (twistovala). Po průjezdu vlnou tak loď mnohem lépe akceleruje. 

 

Úhel stěžně při jízdě po větru

 

Některé lodě, které mají oporu stěžně v palubě, dovolují předklánět stěžeň při jízdě po větru povolením zadního stěhu a někdy i dotažením předního lemu. 

 

Jak daleko můžeme stěžeň předklánět? 

To je samozřejmě velmi často diskutovaná věc, ale zde je několik bodů, které musí být dodrženy. 

    1. 1. Při jízdě po větru stěžeň napřímíme do pozice kolmo na loď. Tím vystavíme větru maximální plochu plachet. Některé lodě plují lépe, když je stěžeň dokonce o něco předkloněn. Někdy to má výrazný vliv. Teorie proč tomu tak je se v tomto rozcházejí, ale pravděpodobně to napomáhá odlehčení zádě, které je výhodné ve slabém a středním větru. 
    2. 2. Dalším důvodem předklánění stěžně je ulehčit vedení spinakru. Za slabého větru a na hladké vodě předkloněný stěžeň usnadní nafouknutí spinakru a jeho vedení. Zachytává totiž vítr proudící dolů a kolem plachet a je ploší v horní části. 
    3. 3. Při ostrém spinakrovém kursu povolením zadního stěhu opět narovnáme stěžeň a tím docílíme většího výkonu v plachtách, ale zhoršíme tak obtékání mezi spinakrem a závětrnou stranou hlavní plachty. Změní se totiž úhel tahu na závětrnou otěž a spinakr je pak zavřenější v zadním lemu a loď nemůže plout příliš ostře k větru a je navíc pomalejší. 
    4. 4. Velmi důležité !!! Předklon stěžně je také limitováno bezpečnostním faktorem. Pokud je stěžeň puštěn příliš dopředu, hrozí jeho zlomení. Pokud je totiž stěžeň upevněn v patě na dně trupu, při předklonění se ohýbá o přední palubu. Také je ohýbán plachtami v celém profilu, ale na tento ohyb není stěžeň konstruován a vydrží mnohem menší ohyb. Navíc prolomení stěžně podporuje i tlak spinakrového pně. 

Největší vliv na zlomení stěžně mají prudké rázy, které způsobují vlny nebo poryvy větru. Proto vždy stěžeň držíme zadním stěhem a pokud možno dopínáme i přední vant, aby byla takeláž napnutá a k rázům nemohlo docházet. Trochu jinak je to u Staru, kde vozíme vysloveně povolený přední vant a z kosatky se tak stává malý spinakr. Musíme však znát hranici, kdy se tento trim stává nebezpečným pro pevnost stěžně. 

 

Rozpoznání problémů na vodě

 

Zlepšení rychlosti lodě vychází z pozorování, a to dělíme do tří jednotlivých částí: 

    • Z pohledu předního kosatníka – ten může průběžně sledovat rychlost vaší lodě v porovnání s ostatními loděmi v poli. Neustále sleduje trim a výkon lodě. Někteří kormidelníci chtějí být o těchto věcech stále informováni. Jiným zas stačí, když jsou informováni o problému a jeho řešení. Jste pomalí? Proč tomu tak je? Co se dá vylepšit? Pokud máte dostatečnou rychlost, kosatník se snaží zapamatovat nastavení a větrné podmínky. 
    • Z pohledu kormidelníka – ten je v pozici, kdy nejlépe cítí, co loď potřebuje. Sleduje podmínky a na kormidle dobře pozná, kdy je loď přeplachtěná, a kdy naopak potřebuje zvýšit výkon. Celá řada z těchto informací se přenáší přes kormidelní páku do rukou kormidelníka. Ten pak po dosažení určité praxe dobře pozná způsob kormidlování v daných podmínkách tak, aby loď dostatečně stoupala, a aby dosahovala maximální rychlosti. 
    • Z pohledu trenéra, nebo z jiné lodě – Někdy je velmi těžké rozpoznat problém, když sedíte přímo na pozorované lodi. Proto pověřte spřátelený tým, vašeho výrobce plachet a nebo trenéra, aby sledoval vaše nastavení, rychlost, techniku a rozmístění posádky. 

Problémy a jejich řešení

 

Loď nestoupá

 

Jednou z příčin může být nedostatečně dotažená otěž hlavní plachty, nebo příliš povolený otěžový vozík. Pokud má loď malý výkon, můžeme nepatrně povolit zadní stěh a tím zavřít plachtu v horní části zadního lemu. Správné nastavení nám ukáže bavlnka na konci horní spíry, která by měla 70% času vlát ve směru osy ráhna. 

 

Další možností je volná takeláž. U lodí, které mají boční vanty v ose, tedy nejsou zalamovány sálingy, může dojít při volnější takeláži ke stranovému průhybu stěžně, což má za následek otevření trysky mezi kosatkou a hlavní plachtou a otevření střední části zadního lemu hlavní plachty. To samozřejmě zhorší stoupavost lodi. 

 

Posuďte také nastavení spodního lemu hlavní plachty. Zadní rádius spodní části hlavní plachty má veliký vliv na tlak v kormidle. Povolením spodního lemu bude loď více reagovat na pohyb kormidelní páky či kola. 

 

Překontrolujte, zda je kosatková otěž dostatečně dotažená. Bavlnky na návětrné straně musí vlát rovnoběžně. Jestliže horní bavlnka odvlává od plachty dříve než ostatní, musíte více dotáhnout otěž. Pokud to nestačí, je zapotřebí posunout kosatkovou kladku více dopředu. Tím se zadní lem kosatky více uzavře. Překontrolujte, aby kopíroval hlavní plachtu.  

 

Zjistěte zda nemáte příliš napnutý výtah kosatky. U lodí, kde nepřesahuje kosatka přes hlavní plachtu, je nastavení zadního lemu velmi důležité. Hlavní plachta s kosatkou musí být v rovnováze. Pokud přetáhneme přední lem kosatky, přesuneme tak nejhlubší profil více dopředu a rovnováhu ztrácíme. 

Pokud předešlé rady nepomohli, můžete přistoupit k většímu záklonu stěžně. To ovšem změní nastavení plachet. Záklon stěžně otevře zadní lem hlavní plachty i kosatky. To je pak potřeba doladit.

 

Loď stoupá, ale příliš splouvá 

 

Moderní plachetnice mají většinou dostatečný výtlak na kýlu, který zabraňuje velkému splouvání. Jestliže zjistíte, že plujete ostřeji než lodě kolem vás, ale splouváte, znamená to, že vodou neproplouváte dostatečně rychle, aby ploutev a kormidlo mohli efektivně využít svůj profil. Jestliže máte tlak na kormidle, mírně uvolněte hlavní otěž a dotáhněte spodní lem, či zadní stěh (nebo v kombinaci obojí). Toto je častější problém ve slabém nebo velmi silném větru a vyskytuje se u moderních lodí s relativně malým laterálem.

 

Malý výkon 

 

Toto je problém zejména tehdy, je-li moře zvlněné. Je potřeba výkon nejen kvůli větru a rychlosti, ale také z důvodu překonávání vln. V početně velmi obsazeném závodě je hladina mnohem zčeřenější než při samostatné plavbě. Proto zvýšíme výkon povolením zadního stěhu a hlavní otěže. Tím je plachta plnější a přetočenější. Má výkon a dobře akceleruje. Použijte nastavení takeláže do o něco málo slabšího větru a nebojte se jet s lodí na rychlost (méně ostře).

 

Příliš výkonu

 

Nejprve uvolněte hlavní otěž, zejména je-li hladina zvlněná. Dále můžete pozvolna dotahovat zadní stěh, ale nepřežeňte to!!! Nesmí se objevit pruhy na plachtě vedoucí od konce ráhna do středu stěžně. Zvažte také povolení spodních vantů. Spodní lem je dotažen až ke značce na ráhně a přední lem je taktéž na maximum. 

 

www.iRegata.cz

 

—————

Zpět