03.08.2014 07:32

Milan Hájek - ten, který nikdy nevzdává

Jednou z nejvýraznější osobností českého jachtingu současnosti je bezesporu Milan Hájek. Kormidelník a kapitán námořního Tři Sestry Sailing Teamu. Jachtař, který dokázal vystoupat na vrchol ve všech třídách, které si osedlal. Nyní se chystá na další mistrovství světa námořních plachetnic v handicapu ORCi.

Jachtař Milan Hájek - Sailing Centrum

Milane, jsi rozhodně jedním z nejvšestrannějších jachtařů u nás. Co Tě láká na objevování nových lodních tříd?

No popravdě, nevydržím nikde na jednom místě. Jakmile začnu vyhrávat, poohlížím se po jiných výzvách. To říkám tak trochu nadneseně, ale je to v podstatě pravda. Jako dítě jsem si prošel normálním vývojem ve své době, tzn. Optimist - Evropa a pak začal zkoušet, co budu a chci jezdit. Bohužel, ve všem mě omezovaly finance. No a dneska se jachtingem hlavně bavím, takže pokud to půjde, chci vyzkoušet co nejvíc zajímavých nových high performance tříd.

Začínal jsi na Máchově jezeře na Optimistu. Jaké byly Tvé první výsledky? Co Tě k jachtingu vlastně přivedlo?

Já jsem se na Mácháči narodil. Oba rodiče jezdili na plachetnici, máma na Olympijské jole a později oba na Pirátu. Takže jsem strávil celé mládí na loděnici Sokol Staré Splavy. Na Optimista jsem usedl asi v pěti letech, ale závodit jsem začal až v šesti. Rodiče mi vždy před závodem říkali, jeď za tím a tím. No a já jsem jel a občas jsem je i předjel. Tak začala má éra na Opťáku.
V té době běžně jezdilo na pohár přes 100 lodí a na Krajský přebor, Mistrovství ČR a ČSSR se muselo kvalifikovat. To mi připomíná, že už pamatuji fakt pravěk. Na Optimistu jsem vyhrál několik titulů Mistra ČR a ČSSR. Bohužel, v té době se ven nemohlo, tak porovnání s cizinou vůbec nebylo. No možná lepší pro nás. Nevím, co bychom na dřevěných lodích na moři bez tréninku předvedli.

Po Optimistu jsi se vrhl na Evropu. V ní jsi patřil také do absolutní domácí špičky a vyhrál jsi i několik titulů Mistra ČR a ČSSR. Jaká byla Evropářská léta?

Prostě nádhera. Evropa patří mezi nejhezčí jednoposádkové klasické lodě a mám na ni jen ty nejhezčí vzpomínky. Je jen škoda, že pro holky nezůstala na olympiádě. V té době to bylo hlavně o zábavě a bezvadné partě. Jedinou ambicí bylo dobře zajet, abychom se mohli dostat na závody do zahraničí.

Po Evropě jsi přešel na Finna. Měl jsi olympijské ambice? Začátek byl skvělý, ale pak jsi ze třídy poměrně rychle odešel. Co bylo důvodem?

Ambice jsem ze začátku neměl. Prostě a jednoduše mi svaz nabídl státního Finna. Během roku jsem ale pochopil, jak to v té době fungovalo. Nechci to moc rozpitvávat, ale s Finnem jsem skončil a na čas také s jachtingem a chtěl jsem se začít bavit úplně něčím jiným. Začal jsem tedy surfovat.

Ze skvělého závodníka byl najednou surfař. Hodně sis to tehdy užíval. Co Tě přimělo že si se zas vrátit k jachtingu a rovnou na Lasera? Tam myslím padlo také pár mistrovských titulů?

Jojo užíval jsem si to teda fakt parádně, vždyť mně znáš. V té době se začalo jezdit na krátkých prknech, učili jsme se nový věci a bylo to opravdu prima zábava. Garda, Nechranice pořád dokola. K jachtingu jsem se pak vrátil zase ve třiceti letech po několikaleté odmlce, vlastně díky Fireballu. V roce 1998 mně oslovil Zdeněk Smetana, jestli bych s ním nejel mistrovství republiky a následně ME na Lipně. Republiku jsme vyhráli a další rok jsme titul asi zopakovali, už ani nevím, každopádně jsem se rozhodl vrátit se znova k jachtingu. Peněz moc nebylo, tak jsem koupil Lasera. První rok jsem se spíše koupal a ani jsem moc netrénoval, ale následující rok jsem už vyhrál Pohár ČR ve Standartech a na MČR obsadil 2. místo. Jel jsem i na Mistrovství republiky v Radiálech, ale díky mé váze to mělo být spíše do počtu. Pamatuji si, že se zúčastnil i Marek Směšný, asi aby laseristům ukázal, že evropáři jsou přeci jenom lepší. No ale stalo se, že my dva nováčci ve třídě jsme závod ovládli. Strašně rád na ty souboje s Markem
vzpomínám. Byl to ale místy spíše souboj Davida s Goliášem (myslím váhově). Závod jsem nakonec vyhrál a stal se mistrem republiky i v Radiálech.

Nejčastěji Tě léta potkáváme na závodech Fireballů. Několikrát jsi tuto třídu jezdil, pak ji opustil a pak se k ní opět vrátil. Je to tedy Tvá srdeční záležitost?

Přesně tak. Na Fireballu jsem začínal s Kamilem Pavlíčkem na doma dělané lodi. Jezdil jsem pak s několika kosatníkama, několikrát jsem odešel a několikrát se vrátil. V tuto dobu jsem se ale již více věnoval jiným lodním třídám a projektům, a tak se můj skutečný návrat na Fireballa datuje až nákupem nové lodě v roce 2010. Od té doby jezdím s Míšou Preibischovou a celkem nám to jde. 2 x jsme vyhráli mistrovství republiky, vyhráli jsme mistrovství Evropy v mixech, jsme také vicemistři Francie a Švýcarska.

Byl jsi u začátků sportovních kajutových plachetnic. Jak vzpomínáš na regaty na Thompsonu, Melgesu a dalších tomu podobných strojích?

V letech 2001 - 2008 jsem jezdil jako kormidelník v Radost Sailing Teamu. Ze začátku jsme závodili převážně na nejrychlejším sportsboatu co znám T 830 a později na T 750. S týmem jsme dosáhli mnoha mezinárodních úspěchů, převážně na závodech na jezeru Lago di Garda na známé Centomiglii, kterou jsme několikrát vyhráli. Pak jsme hodně jezdili na Bodamské a Ženevské jezero. Zúčastnili jsme se dvakrát také Cowes Weeku v Anglii, což byl pro mě asi vrchol závodění v té době. Neskutečný závod a
atmosféra. 1000 lodí na startu a každý večer obrovská party. No snad se tam příští rok zase dostanu. Později jsme chtěli zkusit přeci jen něco nového, hlavně One Design loď, a tak jsme zakoupili Melges 24 a byli jsme vlastně u zrodu Melgese v Čechách. Bohužel odchod hlavního sponzora nás po dvou letech závodění na této lodi, kdy jsme dosáhli na 2. místo na mistrovství Evropy sportsboatů, donutilo skončit.

Zažili jsme spolu spoustu krásných závodů. Jak hodnotíš naši etapu na katamaránech? Jako vyznavače rychlosti, neláká Tě návrat?

Jezdili jsme Davide spolu nejdříve na Class Mini a pak 2 roky na 20 stop dlouhém katamaránu Predator, který jsme měli zapůjčený na testování od Compotechu. Byl to boj, pokud vím. První tréninky jsem víc nalítal vzduchem než stál na plováku. No byl to prototyp. Ale nějak jsme ho zkrotili a pak to bylo fajn. V roce 2009 jsme odjeli na slavný závod Texel do Holandska a tam z 550 lodí dojeli celkem na 7. místě, což byl obrovský úspěch. Vlastně ani nevím, jestli takový výsledek někdo u nás překonal. Katamarány mám rád, ale přeci jen jsem více vyznavačem jednoho trupu. Když už bych o něčem uvažoval, tak asi jen o A -catu na foilech.

Poslední dvě sezóny jezdíš úspěšně na skifu RS700. Rád tvrdíš, že nemáš žádnou rovnováhu, což je u bývalého surfaře divný, ale ve třídě jsi v současnosti nejlepší. Co Ti nová loď dává? Proč nejezdíš na něčem “tradičnějším?”

Vůbec si už neumím představit jezdit na něčem „tradičním", jak říkáš, když jsem přičuchnul ke skifům. Pro mě je to něco mezi prknem a lodí, jízda v trapézu v maximální rychlosti je pro mně ten správný adrenalin. V každém tréninku a závodě je spousta věcí, ve kterých se můžu zdokonalit a zlepšovat a to mně prostě baví. Teď jsem se vrátil z Gardy a znova jsem se utvrdil v tom, že skif je loď přesně pro mě.

A co oceánská dobrodružství? Na Mini jsme odjeli celou řadu dvouposádkových závodů, někdy v opravdu drsných podmínkách. Necháváš si oceánský jachting až na pokročilejší věk?

Ale vždyť já už jsem v pokročilým věku, takže oceánská dobrodružství už mám snad za sebou :) Musím říct, že oceánský jachting, myslím tím plachtit v závodním módu týden nebo víc a jet v podstatě pořád rovně, už asi nechci dělat. Bylo to hezký, ale už nic pro mě. Chci jezdit jen na akčnějších plachetnicích. Mně pro můj dobrý pocit úplně stačí offshorový závod Rolex Middle Sea Race na Maltě, kterého jsem se 7 x zúčastnil, a pak těch pár kratších offshorů co jedu v rámci ME a MS na námořních lodích. Uvidím, jestli pojedu příští rok i Fastnet Race, ale to je závod jen na pár dní, prakticky u břehu, takže vlastně žádný pořádný oceánský jachting. Jinak jiný takový
projekt teď nevyhledávám, i když se mu samozřejmě úplně nebráním. Záleží, co by to bylo a s kým bych se ho měl účastnit.
Oprášíme Davide ten tvůj nápad o rekord přes Atlantik na 6 metrové katamaránu?

Jsi majitelem jachtařského obchodu Sailing Centrum. Jak se firmě daří? Chystáte něco nového pro vaše zákazníky? Jaké značky vlastně zastupujete?

Díky obchodu dělám vlastně to, co mně baví. Motám se neustále kolem lodí a lidí kolem jachtingu, takže prima. Se společníkem Tomášem Krejzou prodáváme oblečení Gill, Henri Lloyd, Musto a Zhik, kování Harken a plachty North Sails. Zajištujeme charter lodí a zkoušky hlavně v Chorvatsku, kurzy rekreačního a závodního jachtingu jak u nás tak v zahraničí. Nabízíme vyladění námořních plachetnic do handicapu ORC a samozřejmě i plavbu v posádce na závodech nebo rekreačně. V součastné době řešíme otevření druhé kamenné prodejny v Praze, kde by jsme chtěli prodávat hlavně módní jachtařské oblečení.

Tvé největší jachtařské umění předvádíš již řadu let v námořním jachtingu. Prošel jsi řadu týmů, až jsi zakotvil u Tří Sester. Jak hodnotíš ten společný vývoj a kam tým směřuje nyní?

Se Sestrama jezdím 8 let. Začínali jsme v Chorvatsku na závodech, které se jezdí na charterových lodích, pak se koupila vlastní plachetnice a ta se začala ladit. Nejdříve drobné úpravy, pak nový kýl, nový karbonový stěžeň, 3Di plachty a tak dále. Prostě spousta peněz, času a práce. Také jsme se přesunuli postupně z Chorvatska do Řecka, pak do Itálie, Španělska a letos v létě po ME ve Valencii jsme odjeli na sever do Kielu. Od letošního léta budeme závodit v Německu a v Anglii. Snad příští rok dáme legendární Fastnet Race. V týmu jsem začal s úplnými amatéry, ale postupným tréninkem, úsilím a hlavně díky finančnímu zabezpečení majitelů lodě, jsme se dostali až na tu nejvyšší úroveň. Tři Sestry Sailing Team se každoročně účastní mistrovství světa a Evropy, 6 x jel Rolex Middle Sea Race a další významné světové závody. Všude patří k absolutní špičce, což dokazuje výčet vítězství. Nebudu všechny vyjmenovávat, ale jen pro zajímavost, tým je mistrem České republiky, Řecka a Itálie. Vyhrál ve skupině Middle Sea Race a skončil druhý i v celkovém pořadí. Bohužel, bedna z ME a MS nám zatím vždy unikla jen o vlásek. Jako například před měsícem ve Valencii. Tak snad teď v Německu. Bohužel nás nalosovali do skupiny rychlých závodních lodí, takže to bude pro nás trochu těžší, ale určitě ne nemožné.

Jak si představuješ svoji ideální jachtařskou budoucnost? Jaké lodě a regaty bys nejraději jezdil?

Já nemám už žádné ambice co se týče umístění a tak chci jezdit hlavně na lodích, na kterých mně to baví, což je v současné době Fireball a skif RS700. Na Fireballu je nejlepší parta co znám a hlavně i největší konkurence u nás, takže každý závod je na ostří nože, nikdo nedá nikomu nic zadarmo. No a RS700 je hlavně o pocitu z jízdy,
rychlosti a zábavě. Strašně rád na něm trénuji a snažím se zdokonalit. Myslím, že je to nejlepší trénink na všechny ostatní třídy, které jezdím. Jestli zase uvažuji co dál, což je u mě úplně normální, tak snad jedině Moth a začít lítat. To je pro mě další velká výzva a to je asi směr, kam bych se chtěl v budoucnu ještě ubírat.

Máš nějaký vzkaz pro mladé jachtaře, kteří teprve hledají svoji cestu?

Hlavně je jachting musí bavit a líbit se jim. Není to o výsledcích, ale hlavně o tom, jaký mám z jachtingu pocit. Přijde mi, že v dnešní době jde rodičům hlavně o výsledek než o zábavu jejich dětí. A jachting je přece hlavně o zábavě. Tak si ho užívejte.

Díky za rozhovor a držíme palce na mistrovství světa ORCi v Německu.

Za iRegata.cz si s Milanem Hájkem povídal David Křížek (fotografie: Martina Barnetová, Martin Hrubý a archiv MH)

—————

Zpět


Array

Milan Hájek

/album/milan-hajek/thumb-24-877-585-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-33-600-450-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-45-1000-542-jpg/

—————

/album/milan-hajek/a06052009-351-1-jpg/

—————

/album/milan-hajek/a2007-06-prolog-minifastnet-4-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-19-900-599-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-27-960-640-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-15-960-639-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-25-866-650-jpg/

—————

/album/milan-hajek/kpg7g0098-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-35-600-450-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-48-960-544-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-22-899-600-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-12-960-524-jpg/

—————

/album/milan-hajek/thumb-23-900-599-jpg/

—————

/album/milan-hajek/mh-jpg/

——————————