18.03.2013 10:33

Vendée Globe - ještě jedno ohlédnutí

 

Jachtařský svět má za sebou další ročník nejnáročnějšího závodu kolem světa. Tentokrát to bylo ale jiné. V doslova matchracingovém souboji obletěly svět na prvních dvou místech dvě sesterské lodě pod vedením velmi mladých závodníku ze třídy Figaro. Škoda, že se s nimi nemohl porovnat také „Le Professeur“ Michel Desjoyeaux, který přišel o hlavního sponzora a nemohl tak obhajovat dvě předchozí vítězství. Francie tak má pro příští čtyři roky nového národního hrdinu. Je jím teprve 29. letý Francois Gabart. A v čem byl letošní ročníky tak mimořádný? Zde je souhrn toho nejzásadnějšího.

Přestože díky stanoveným průjezdným branám upluli závodníci nejdelší vzdálenost, Francois Gabart doplul za 78 dnů a 5 hodin a tím překonal původní rekord o téměř 6 dnů. To je obrovský rozdíl. Navíc dokázal ustanovit i nový 24 hodinový rekord, kdy urazil vzdálenost 545 námořních mil. Mezinárodní komise WSSRC mu sice uznala „jen“ 534.8 nm, ale i tak to dělá průměr 22.27 uzlů. Na sólo jachtaře uprostřed oceánu, je to hodně divoký počin. Samozřejmě za tímto celkovým úspěchem stojí i muž č. 2 v celkovém pořadí Armel Le Cléac’h, který vítězi stále šlapal na paty.

Dalším důvodem rychlé plavyby byly skvělé lodě prvních dvou závodníků. Jednalo se o sesterské plachetnice Verdier/VPLP postavené v CDK – Mer Agitée-Green Merine s plachtami od North Sails France. Jediným rozdílem byl výběr jedné z předních plachet. Francois zvolil blast reacher se zvýšeným úchytem pro otěž, zatím co Armel volil klasický Code 0. Společnost Mer Agitée vlastní Michel Desjoyeaux a její akcie prudce stoupají. Firma připravila již čtvrtou vítěznou loď. Poprvé to byla Michelova PRB v roce 2000. O čtyři roky zvítězil na stejné lodi Vincent Riou. V roce 2008 to byl opět Michel na lodi Foncia a letos Francois Gabart na Macif. 

Tentokrát se všem lodím vyhnuly potíže v jižních oceánech. Prakticky nejtěžší etapou byla závěrečná plavba Atlantikem. Z té nejvíce vytěžil Alex Thomson na lodi Hugo Boss, který díky ztrátě kýlu na Virbacu poskočil na celkové třetí místo. Alex plul na lodi starší generace od Farr design. Také on využíval hydrogenerátor, ale dokázal více šetřit energii a měl sebou i více paliva. Na to doplatil Bertrand Stamm, který musel  u Hornu dotankovat. I tak už byl ale diskvalifikován. 

Poslední závodník v cíli Bertrand de Broc na lodi Votre Nom Autour du Monde zvládl vzdálenost od Hornu k rovníku za pouhých 13 dnů a 21 hodin, což je jen o hodinu a půl více, než čas vítěze závodu Francoise Gabarta. Jedná se o jednu z nejméně předvídatelných tras v tomto extrémním závodě. Kupříkladu Jean Le Cam ujel tuto vzdálenost o téměř tři dny déle.

Do závodu opět promluvila kvalita kýlů. Ten první titanový odpadl jen pár hodin po startu na lodi Safran, Marcu Guillemotovi. Problémy měli i Jérémie Beyou, který stačil odstoupit v Kapském městě, ale také Bertrand Stamm. Hrdinou závodu se ale díky upadlému kýlu stal Jean-Pierre Dick na lodi Virbac. Ten jel Atlantikem na suverénním 3. místě, když mu 21. ledna ve 23:45 hodin upadl kýl. Nacházel se přibližně 500 mil severozápadně od Kapverdských ostrovů. Měl ovšem veliké štěstí. Loď jela pravobokem ve větru přibližně 20 uzlů. Na stěžni byla hlavní plachta s jední refem a solent. Vítr prudce zesílil a tak chtěl Jean-Pierre dotáhnout otěže a přetrimovat plachty. Náhle se ozvala rána z oblasti kýlu a loď se začala rychle naklápět na bok. Zkušený kapitán ihned povolil obě otěže a hbitě naroloval solent. Kormidlem odpadnul na kurz po větru a loď se začala vracet do správné polohy. Do nádrží vodního balastu natankoval maximum vody a zasunul oba deggerboardy. Tím se podařilo loď slušně stabilizovat. Virbac pak uplul neuvěřitelných 2.600 námořních mil bez kýlu až do cíle v Les Sables d’Ollone.

Podstatně hůře dopadl Španělský jachtař Javier Sanso na nové lodi Acciona. Ten jel také ostrou stoupačku ve větru kolem 20 uzlů, když se ozvala rána. Loď se začala rychle převracet a on byl smeten do moře. Z vody pak sledoval, jak se jeho loď obrací dnem vzhůru. Byl schopen plavat a tak se dostal k lodi a ze zádi vyprostil záchranný ostrůvek, do kterého se mu podařilo dostat. Vlny však byly tak velké, že se mu již nepodařilo připoutat ostrůvek k převržené lodi. Proud jej tak postupně unášel pryč od plavidla. V podvečer přiletělo pátrací letadlo a on vystřelil první signální raketu. Těsně před půlnocí pak zaslechl rotory vrtulníku, který manévroval kolem jeho lodi. Ta však byla vzdálena více než 2 námořní míle. Zapálil tedy poslední světlici a doufal, že jej uvidí. Po chvíli se vrtulník otočil a byl zachráněn. 

Pouze Sam Davisová přišla o stěžeň a takeláž. Což je z celkového hlediska dobrá zpráva. Problémy upadlých kýlů jsou zdá se mnohem závažnější. Řešením není ani karbonový, ani titanový kýl a upadnout může i ocelový kýl. Zejména když má za sebou již jeden závod kolem světa. Zdá se, že řešením je stanovení minimální hmotnosti všech komponentů kýlu, jako tomu je u Volvo 70. Tyto lodě mají v tomto směru podstatně méně problémů. 

Jistě dobré je zjištění, že se dá přežít a doplout i bez kýlu. Lodě mají přibližně 8 tun a podobná hmotnost se dá načerpat do nádrží. Tím se výrazně zvýší stabilita. Náklon lodě pak může být teoreticky 89°, ale to jen teoreticky. S větší jistotou aby se loď nepřevrhla je lépe ji nenaklánět na více než 20°. 

Program Macif byl řízen Mer Agitée pod vedením Michela Desjoyeauxe. Celá příprava včetně účasti ve Vendée Globe stála 1.4 milionu eur. Částka nezahrnuje stavbu nové lodě. Ta se vyšplhá na cenu kolem 3.5 milionu eur. 

 

—————

Zpět