18.01.2013 10:17

Vendée Globe v novém rekordu

 

Přední skupina závodníků již protnula cílovou čáru nejtěžšího a nejextrémnějšího sólo závodu non-stop kolem světa. Přestože se jednalo již o sedmý ročník, byl závod opět velmi napínavý. I přes neúčast dvojnásobného vítěze “profesora” Michela Desjoyeauxe, se závodilo v obrovském tempu. Dvě přední lodě jeli doslova match racing kolem světa.

 

Za vítěze lze považovat oba dva první závodníky. Oba obepluli svět v novém rekordu a oba získali Jules Verne Trophy za pokoření zeměkoule za méně než 80 dnů. Navíc dopluli v nejtěsnějším rozdílu v historii celého závodu. Oba jsou Francouzi a oba pluli na sesterských lodích vyladěných Michelem Desjoyeaux. A kdo jsou tito novodobí hrdinové a super hvězdy Francie? Absolutním vítězem se stal teprve 29 letý Francois Gabart, který se stal nejmladším vítězem tohoto závodu v historii. Rekordní čas svého patrona a trenéra Michela Desjoyeaux překonal o 6 dnů 16 minut a 40 sekund a stal se prvním člověkem na světě, který obeplul zeměkouli na jednotrupé lodi v čase pod 80 dnů. Francois začínal na okruhových plachetnicích. Na Optimistu se stal mistrem Francie a následně na katamaránu Tornado vybojoval dokonce titul juniorského mistra světa. To bylo v roce 2004. Již od mládí měl tedy k rychlosti velmi blízko. Po přechodu na oceánský jachting ve třídě Figaro následoval raketový vzestup. Nejprve vítězství v Cap Istambul, národní titul v sólovém jachtingu, druhé místo v Solitaire du Figaro a pak si jej vzal pod patronát pan “profesor.” S ním odstartoval Barcelona World Race, ale nedokončili kvůli zlomení stěžně. Následně dokázal se Sebastienem Colem vyhrát dvojposádkový závod Transat Jacques Vabre a sám pak zvítězil v Transat B to B. Získal sponzorský kontrakt s firmou MACIF, díky níž si mohl dovolit pro svůj první start ve Vendée Globe postavit zcela novou rychlou loď. Ta vycházela z konceptu původní lodě FONCIA, ale byla asi o 200 kg lehčí. Kvůli nedostatečným zkušenostem, nebyl Francois Gabart v roli favorita. Ani jeho raketový úvod a vedení u Cap Finistere, kde prokázal svoji rychlost, nepřesvědčila jachtařskou veřejnost, že právě on by měl být budoucím vítězem. Rekord k rovníku se nakonec nekonal a do čela se následně dostal Armel le Cléac’h, který si připsal nejrychlejší plavbu k mysu Dobré naděje, kterého dosáhl za 22 dnů a 23 hodin. Pak ale na plyn začal opět šlapat mladý Francois. Po celou dobu závodu klesl nejhůře na 3. místo. Postupně posouval 24 hodinový rekord, až jej ustanovil na nové hranici 545 nm. To je neuvěřitelná vzdálenost, které byly dříve schopny osahovat jen více trupé lodě, nebo v poslední době kompletní posádky na Volvo Ocean Race. V Indickém oceánu i ti největší skeptici pochopili, že se zde rodí nová legenda. Oceánský jachting již není o letitých zkušenostech, ale dere se sem i odvážné mládí. Zasvěcení tvrdí, že Francois je jako houba, která neustále nasává nové informace a dokáže je velmi dobře vyhodnocovat. Je naprosto neuvěřitelné, že dokázal plout obrovskou rychlostí, ale přitom udržet svoji velmi odlehčenou loď pohromadě. Francois Gabart naplul 28.646 námořních mil průměrnou rychlostí 15,3 uzlů. Cílovou čáru protnul 27. ledna odpoledne za 78 dnů 2 hodiny 16 minut a 40 sekund a všichni ví, že to nebyla náhoda. Jedno moudré rčení totiž říká: “ Vendée Globe se dá prohrát díky smůle, ale nikdy se nedá vyhrát jen díky štěstí a náhodě.” 

 

Skvělého času dosáhl Francois Gabart díky obrovskému tlaku svého úhlavního soupeře 35. letého Armela le Cléasc’h. Ten protnul cílovou čáru na lodi BANQUE POPULAIRE v nejtěsnějším dojezdu v historii o pouhé 3 hodiny 17 minut a 12 sekund později. Celkem tedy obeplul zeměkouli za 78 dnů 5 hodin 33 minut a 52 sekund, průměrnou rychlostí 14,9 uzlů. V cíli pak prohlásil: “Je to jak odehrát 5 setů a prohrát v tie-breaku.” I tak čekalo Armela v cíli obrovské přivítání snad stovky tisíc lidí a rozhodně si to zasloužil. S Francoisem jel doslova match racingový závod kolem světa. Několikrát se obě lodě dostaly na dohled. Závod byl velkou taktickou bitvou. Nikdo nechtěl ukázat slabinu. Proto do media centra chodily jen pozitivní zprávy. Oba věděli, že informace o technických problémech a šplhání po stěžni v těžkých podmínkách by mohly být motivací pro toho druhého. Ten by pak začal ještě více šlapat na pomyslný plyn, aby odskočil soupeři a dostal jej pod tlak. 

 

O závodě se rozhodovalo již v Indickém oceáně, když prvních pět lodí projíždělo pomyslnou bránu. Zde do těsných soubojů vstoupila rychle se pohybující tlaková níže. Francois Gabart a Armel le Cléasc’h jeli včele a měli dostatek větru, aby se v tlakovém systému udrželi, naopak Jean Pierre Dick a Alex Thomson začali postupně ztrácet. Tichý oceán pak velké strategické možnosti nenabídl. Lodě byly dostatečně rychlé, aby mohl jet v téměř nejkratším kurzu, a aby se udržely ve větru. Vjezdem do Atlantiku se závod stal opět mnohem zajímavější podívanou. K nejkratší spojnici na sever se dostalo několik menších tlakových systémů, kterými bylo třeba ideálně proplout. Zároveň u pobřeží vál stabilní vítr, ale pro vstup do pasátů a dobré překročení rovníku, bylo třeba být co nejvíce na východ. Otázkou bylo zda naplout více mil a získat v budoucnu výhodu, nebo se držet co nejblíže přímého kurzu. Francois a Armel pluli stále bok po boku i u Falklandských ostrovů, když se náhle Francois odpojil a plul mnohem více na východ, aby se déle udržel v tlakové níži a velmi silném větru. Díky vyšší rychlosti tak získal o něco východnější pozici bez ztráty vzdálenosti k cíli. To bylo místo, které rozhodlo o celém závodě. Dlouho to nebylo patrné, ale po vjezdu do pasátu začal Francois díky lepšímu úhlu větru rychle získávat. Armel všeobecně více riskoval u tlakových výší. Snažil se plout co nejkratší trasou, což se mu nakonec nevyplatilo. V konečném součtu uplul Francois o téměř 1000 mil více, ale i tak zvítězil. Oba závodníci velmi dobře zvolili předepsaný počet plachet. Francois získával díky výběru speciálního reacheru. Ten používal především v Pacifiku, aby do Atlantiku ušetřil solent a staysail. Armel jej pak dotahoval v rovníkových tišinách, s o něco větším Code Zero. Byla to neskutečná bitva. V cíli oba závodníky čekalo velkolepé přivítání. Postupně se k nim přidávala spousta lodí a dlouhý vjezd do přístavu byl přeplněný lidmi. Po průjezdu cílem na lodě skočili nejen závodní komisaři, ale také manželky obou závodníků. Armel s rodinou během závodu komunikoval přes satelitní telefon jednou týdně, zatím co Francois byl po celou dobu ve spojení jen se svým týmem. O to více si pak užíval velkolepý a triumfální návrat do Les Sables d’Ollone.

 

Na třetím místě proplul cílem britský závodník Alex Thomson na lodi Hugo Boss. I když plulna starší lodi, prokázal své obrovské zkušenosti. Alex nikdy nezávodil na lodích Figaro a přesto je schopen držet krok s těmi nejlepšími. Medaile mu tak trochu spadla do klína, když jeho vpředu jedoucímu soupeři Jean-Pierre Dickovi upadl 2500 mil před cílem kýl. Alex jej dostihl a zvolnil tempo, aby se ujistil, že jeho soupeř zvládne s velmi nestabilní lodí projet bouřlivým počasím. Díky tomuto kamarádskému a fair play zdržení se nakonec Alex nestal prvním Britem, který obeplul zemi za méně než 80 dnů. Jeho konečný čas totiž byl 80 dnů 19 hodin 23 minut 43 sekund. Dodnes vzpomínám na MiniFastnet Race, kde jsme s Alexem proti sobě závodili. On se trochu nadneseně rozčiloval během přípravy, když jsme do nemapové GPSky zanášeli desítky otočných bodů, bójí, nebezpečných míst a mělčin. Tehdy řekl: “Tohle je šílený závod. Vendée Globe je mnohem jednoduší. Jen odstartujete, minete Afriku levobokem, Austrálii levobokem, Jižní Ameriku levobokem a pak už se jen vracíte Atlantikem do cíle.”

 

Velkým hrdinou závodu se stal Jean-Pier Dick. Ten odstartoval do závodu jako jeden z hlavních favoritů. Dokázal dvakrát zvítězit v dvouposádkovém závodě Barcelona World Race a třikrát v Transat Jacques Vabre. Je to jeden z nejrychlejších a nejinteligentnějších sólových závodníků současnosti. Vendée Globe nakonec dokončil na 4. místě, což pro něho bylo na jednu stranu zklamání, ale desetitisíce diváků v cíli, jej jednoznačně vítali jako vítěze a hrdinu. 2500 mil před cílem mu upadl kýl. Loď se naštěstí nepřevrhla a on v nouzovém režimu pokračoval dál. Do lodních balastů natankoval 7.000 litrů vody, zredukoval oplachtění a zasunul daggerboardy. I tak pokračoval skvělou konstantní rychlostí 10 uzlů. Nejprve chtěl zamířit na Azorské ostrovy, ale když projel silnou bouří, rozhodl se, že bude pokračovat dál k Portugalsku. I tuto zemi nakonec minul, ale na severo-západní části Španělska byl nucen zaplout do přístavu a vyvázán k bóji. Zde přečkal přechod takové níže přes Biskajský záliv. O dva dny později opět vyplul a za klidného počasí dokončil zbývajících 290 námořních mil. Jean-Pierre měl smůlu již v minulém ročníku Vendée Globe, když jasně v Pacifiku díky skvělé strategii vedl, ale pak trefil neidentifikovatelný předmět ve vodě a přišel o jedno kormidlo. Oprava se nakonec nezdařila a on byl nucen ze závodu odstoupit. Tentokrát doplul do cíle za 86 dnů a během plavby kolem světa naplul 27.734 námořních mil. To je nejmenší vzdálenost ze všech předních posádek. 

 

Během uzávěrky tohoto čísla bylo ještě několik závodníků na moři. Zdá se, že z celkového počtu 20 startujících do cíle dopluje jen 11. Většinou odstoupili kvůli technickým problémům, které je ale naštěstí potkali v Atlantiku. Doufejme, že posledním odstupujícím závodníkem byl Španěl Javiér Sanso, kterému také upadl kýl, ale jeho loď se převrhla. On sám spadl do vody, ale podařilo se mu doplavat k zádi a vytáhnout záchranný ostrůvek a dostat se do něho. Už se mu ale nepodařilo jej ve velkých vlnách přivázat k převržené lodi. Vyslal záchranný EPIRP signál a byl objeven pátracím letounem. O den později jej pak vyzvedla helikoptéra. Měl štěstí, že se vše odehrálo v doletové zóně. 

 

Letošní sedmý ročník Vendée Globe potvrdil, že se jedná o nejtvrdší a nejsledovanější závod světa. Opět jsme mohli vidět skvělé výkony novodobých hrdinů. Do historie se ale zapsal především teprve devětadvacetiletý Francois Gabart, který hned při své premiéře dokázal zvítězit a sólo obeplout planetu v novém traťovém rekordu.

 

  1. 1. MACIF – Francois Gabart – 78 dnů 2 hodiny 16 minut 40 sekund
  2. 2. BANQUE POPULAIRE – Armel Le Cléac’h – 78 dnů 5 hodin 33 minut 52 sekund
  3. 3. HUGO BOSS – Alex Thomson – 80 dnů 19 hodin 23 minut 43 sekund

—————

Zpět