19.02.2014 10:19

Vladislav Ptašnik - lední šampión

Všestranný sportovec s pěti křížky na krku přišel do jachtingu mnohem později než u nás většina známých jachtařů. K vodě měl díky vodnímu slalomu blízko již od 18 let a stále hledal cestu, jak na ní soutěžit i ve středním věku. Jako spolumajitel a výrobní ředitel ve společnosti Compo Tech PLUS se dostal k technologiím, které firmu vynesly mezi špičku ve světě jachtingu. Compo Tech vyvinul řadu dílů pro většinu „jednotrupých“ týmů v Americkém poháru. Naposledy pak spojovací tyč kormidel na katamaranu Alinghi. Vláďa měl najednou více možností plachtit a tento sport jej doslova pohltil. Společně s kamarády zkonstruoval katamarán F20 Predator, na kterém aktivně závodí a vrhl se také na plachetnici D-One, pro kterou CompoTech vyrábí stěžně. Sezóna mu byla ale i tak krátká a tak vyzkoušel lední jachty. A jak sám říká: “Ten kdo jednou zkusil, navždy propadne ledu.”

Vláďo, jsi čerstvým mistrem republiky v ledních jachtách třídy DN. Jak se Ti podařilo vyhrát na poměrně velkém mezinárodním závodě všechny 3 rozjížďky? Kdo vedl Tvé kroky až na český trůn?

Je to výsledek delšího vývoje. Snažím se hlavně hodně jezdit. Pracně a dlouhodobě se učíme, jak nastavit nejlepší trim. Byl jsem tam den předem. Testoval jsem všechny možné brusle. Myslel jsem, že vím, které jsou nejlepší. Ráno před závodem ale stejně panika. Slabší vítr a Vojta Komárek na mých vypůjčených jede rychleji. Ty jsi tam byl taky s námi a taky na mých vypůjčených a taky rychlejší ... Takže jsem vzal až ty druhé brusle v pořadí. Pak už ale nebyl čas je znovu porovnat. A navíc, brusle nejsou všechno.

Šli jsme závodit. Asi to byl ten den, kdy na co sáhneš, to vyjde. Měl jsem pocit, že umím lítat. Prostě jsem do tý lodě skočil a jel. Při všem respektu k soupeřům: na návětrné bójce v prvním kole jsem měl pocit jako na nějaké hoře. Všichni ostatní dole v údolí… Před cílem jsem navíc vždycky předjel pár kluků o jedno kolo. Bylo to úžasné. A v každé rozjížďce se to opakovalo. Navíc jsme jeli jednu na sněhu, potom na vodě, když sníh roztál, ve slabém větru, v silně nárazovém, v utichajícím. Za jeden den tam byla celá škála hrozně rozdílných podmínek. O to víc si cením těch třech výher. Ale pozor, mistr ČR v ledním jachtinku, jasně, trochu se tomu směju, je třeba se podívat, kolik tu bláznovinu u nás provozuje lidí. 15 až 20. Netřeba to přeceňovat.

Úplně na začátku mě k tomu dostal Vojta Komárek. Přesně slyším tu jeho větu - ty ho přece sám dobře znáš -  zkus si vybavit, jak tou svou dikcí rozvážně pronáší: “Jedna hodina na lední jachtě je jako jedna sezóna na vodě“. Pak mě vzal na rybník Svět v roce 2008. Foukalo asi 10 m/s. Tam jsem poznal, že je to pravda.
No a úplně nejvíc mě naučil náš „trenér“ Martin Vacula. Pár let před tím, než jsem sám začal, byl lední jachtink u nás na vymření. A myslím, že přes Martina se dochovalo know-how přes tu krizi. Jaké brusle mít, jaké oceli, jak to brousit. Ale vůbec nejvíc mě naučil o samotném jachtinku. Vždyť já si ještě nedávno myslel, že vítr fouká pořád rovně! A Martin je nezištnej. Vždycky ti poradí, probere co a jak. Je to můj jachtařskej guru. A protože je dobrej, jsem dobrej i já!

Odjel jsi celou řadu i mezinárodních závodů, včetně účasti na regatě ledních jachtařů v USA. Jaké lední revíry máš nejraději? Kam se rád vracíš?

Díky lednímu jachtingu jsem se dostal ledaskam. I za polární kruh. Nemám vyloženě jedno místo. Loni jsme pro lední jachting objevili Velké Dářko. Je pro nás vlastně malé, ale nějaký trénink jsme tam odjeli. Znal jsem ho už z Vauriena. Je to vyloženě magické místo.
Má „domovská“ voda je Lipno. Říkám, že je tam pěkně, i když prší.
Rád jezdím na Máchovo jezero. Mám rád místní poryvy. Myslím, že vyhovuje mé chaotické taktice. A vůbec nejlepší je dřevěná loděnice ve Starých Splavech, -20 stupňů venku a oheň v krbových kamnech. Viděl jsem hodně jezer v zimě a tak si troufnu říct, že pohled z okna staré loděnice na zamrzlé Máchovo jezero patří k nejhezčím na světě.

A jací jsou lední jachtaři? Jaké musí mít vlastnosti pro dobré výkony? Je to jen o tom vypnout mozek? Česká DN parta je skvělá. Je tomu tak i v jiných národních týmech?

Lední jachtaři jsou hodně různí. Staří, mladí. Asi převažují spíše ti středního věku a starší. Je to velice technický sport a proto se dá dělat do pozdního věku. Je zajímavé sledovat ještě starší borce, než jsem třeba já, jak to sotva rozběhnou na startu, ale pak ti stejně naloží téměř půl kola. Je to časově a finančně náročné. Mladší si spíše vyberou kite. Stojí to méně, a když napadne sníh, nazují lyže. Rozhodně je ale o tom třeba hodně vědět. Cílevědomost a vytrvalost nesmí chybět. Mozek rozhodně nevypínat, je třeba být ve střehu, jinak to špatně skončí.  
Náš DN tým je asi vyjímečný. Když pozoruješ národní skupinky na mezinárodních závodech, z české party pořád slyšíš nějaké fórky a hlasitý smích. Spolupracují. To jinde tak moc není. K lednímu jachtingu vůbec patří i sociální stránka. Asi mnohem více než v jiných lodních třídách, jak jsem mohl poznat. Mám díky tomu hrozně moc známých a kamarádů v celé Evropě. Skoro všude, kam bych chtěl vyrazit na dovolenou, je někdo známý, který ti může poradit, nebo pomoct, kdyby něco. Je to jako neviditelná pavučina, lední sociální síť, takové jakési spolčení, nebo co. Snad to způsobuje ten intenzivní společný prožitek extrémního jachtingu v šílených rychlostech a často v extrémních podmínkách, který trávíme společně kdesi uprostřed zamrzlých jezer stranou veškeré pozornosti. 

Lední jachting je samozřejmě kromě sportovního a taktického výkonu, také velká alchymie. Můžeš nám prozradit některá tajemství? Jakou máš loď, jaký nosník, jaký stěžeň? Jaké používáš plachty a brusle? Kolik vlastně vozíš sad?

Je to alchymie. Kéž bych to tajemství znal… Když jsem začínal, tak jsem měl nejprve půjčené vybavení od Vojty. Na začátek to stačilo, bylo to takové spíš rekreační vybavení. Jako jeden z posledních u nás jsem měl dřevěný stěžeň. Pak jsme do toho šlápli s partnery v Compo Techu a vyvinuli jsme vlastní celokarbonový DN stěžeň. Nutno poznamenat, že DNky jsou pořád „garážový“ sport. Třída si to hlídá. Ano, stěžně prodělaly v posledních dekádách prudký vývoj, ale pořád si jakoukoli část lodi, včetně toho stěžně, můžeš vyrobit doma v garáži a bude konkurence schopná.

Trup mám od Vojty Komárka. Už druhý. Na tom prvním jsme se poučili, jak to nedělat. Některé proporce a rozměry kokpitu nebyly správné. U trupu je důležité, aby byl tuhý ale lehký. Jinak je to jedno.

Důležitý je nosník. Nosník a stěžeň tvoří jednu pružinu, která je základem úspěchu. Mám jako řada našich ostatních nosník maďarského výrobce. Je obrobený na CNC, přesně symetrický a deformuje se pořád stejně. Pod mou vahou se prohne 40 mm. Možná je trochu tužší než zdrávo.

Plachty používám 1D (Karol Jablonski). U plachet jsem nechtěl nic řešit, tak jsem si pořídil to, co má většina. Občas zkouším WB Sails. Úplně na začátku jsem používal Vectorky, které se dají získat za poloviční cenu a vůbec nejsou špatné.

A brusle? Pořád nemám všechny typy, ale většinu hlavních už jo. Vozím jich 9 nebo 10 sad. Víš, kolik to váží? Skoro 200 kg. Nechci tady dělat přednášku, ani někoho odrazovat od ledního jachtinku. Řeknu jen tolik, že na začátku ti stačí dvě sady, do sněhu a na čistý led. A postupně se vybavit na tvrdý led, na měkký led, na led s vodou, na rozbředlý led, na sníh na ledu, na mokrý sníh na ledu, na namrzlý sníh na ledu …. Hele, Eskymáci prý mají asi 100 slov pro označení sněhu – kdežto my: prašan, mokrý a firn. Za tisíc let budou mít lední jachtaři taky 100 názvů pro různé stavy povrchu ledu a k tomu pak snadno vybereš brusle. Nejdůležitější je jich nemít moc, protože pak se z toho zblázníš.

Říká se, že den na lední jachtě je jako sezóna na katamaránu. Oba ale máme tyto plachetnice rádi. Je jízda na Predatoru vrcholem Tvého letního jachtingu, nebo se to dá trochu srovnat i s D-One?

Jachtink na katamaranu je po lední jachtě to nejlepší, co znám z jachtinku. Ale já toho tolik neznám. Párkrát jsem jel na Finnu. Začal jsem na Vaurienu, několik sezón. Nikdy na skifu. To musí být zábava! Nikdy jsem nejel na Laseru nebo Evropě či Fireballu. Asi každé má něco. Na Devoti One mě bavilo, že to vůbec nemůžu zvládnout. Jak to, že když fouká trochu víc, tak ani neudělám halzu? Takže jsem použil ten svůj praštěný přístup a trénoval jsem na Lipně, dokud to nelámalo stromy, až jsem se to jakž takž naučil.
Ale na katamarán nedám dopustit. Při vší úctě k ostatním třídám vlastně nechápu, proč taky nejezdí pouze na katamaránu? Je to jednoduché, bezpečné (doufám, že to nečte Karel Bauer), nikdy nepadneš do návětří, je to úžasně rychlé, takže nějaké změny ti nedělají starosti (jako na D-One). No a když nefouká, tak si lehneš na trampolínu 3x3 m!

A co jiné lodě? Děláte stěžně i na SeaScape 18 a 27. Neláká Tě námořní jachting?

Každý rok máme nějaké jednorázové zakázky pro jachty velikosti 30-50 stop. To ale pro nás není to hlavní. Myslím, že se nám úspěšně podařilo uplatnit průmyslový přístup výroby. Právě u projektů Seascape 18 (více než 250 prodaných lodí) a nové Seascape 27 (60 prodaných). A to platí nejen pro kýlové lodě, také u Devoti One se to podařilo. V současné době vyrábíme již třetí prototyp pro francouzský trimaran Diam 24. Snad se to podaří v budoucnu i tam. Nezanedbatelné jsou i zakázky pro superjachty. Karbonové trny pro navíjení plachet do ráhna o průměru 350 mm a délce 24 m nelze přehlédnout.
Na podzim jsem si zkusil Jabuka regatu v Chorvatsku. Dostal jsem pozvání od našeho zákazníka a byl jsem součástí posádky jedné ze čtyř Seascape 27. Byla to úžasná regata včetně nočního a ranního letu s genakrem ve skluzu a ve vlnách při rychlosti až 18 uzlů! A v pěti lidech. Námořní jachtink na takové lodi by mě určitě bavil, to bych ale musel mít 5 životů. Tak asi zůstanu u těch menších lodiček. I když kdoví, třeba k stáru …

Když jsme u té výroby, tak jaké jsou plány v CompoTechu? Máte obrovský záběr činností, ale co chystáte pro nás jachtaře?

Máme už delší dobu rozběhlý projekt létajícího katamaránu na foilech. Ne pro Glena Ashbyho, ale pro každého. U nás je za ním hlavně Ondřej Uher. Doufám, že se nám podaří s ním letos konečně vyjít a vyzkoušet to na vodě. Pomáhájí nám s tím námořní architekti Doug Schickler a Davide Tagliapietra z ST Yacht. Davide pracuje pro tým Prada America‘s Cup. Pokud to bude doopravdy lítat tak, jak ukazují všechny jejich studie a výpočty, tak to bude, troufám si říct, průlom. Víc zatím prozradit nemůžu.

Kam dodáváte své technologie a výrobky?

Našim hlavním polem působnosti je strojírenský průmysl. Karbon vtrhnul do průmyslu. Paže robotů, nosníky do automatizovaných linek, prvky pro stavbu strojů, vřeteníky, smykadla, držáky nástrojů obráběcích strojů. Prostě všude tam, kde je vhodné nahradit ocel lehkým materiálem a dosáhnout tak vyšší produktivity.

Lední sezóna je v plném proudu. A je ve znamení tvrdého, ale kamarádského boje s Tvým trenérem a rivalem Martinem Vaculou. Jaké jsou Tvé další plány? Kdy a kam vyrazíte na mezinárodní závody? Bude i pověstný Bajkal?

Právě jsem se vrátil z Mistrovství Polska. Bylo to tam dost náročné, strašná konkurence. Takže teď si dám chvilku pokoj. 1.3.2014 budeme na startu Mistrovství světa a Evropy v ledním jachtingu. Za Česko tam bude asi 5 jachtařů. Pokud počasí dovolí (a nevypadá to tak), tak uspořádáme do té doby ještě nějakou místní regatu. No a pak to pověsíme na hřebík. Tedy kromě mě. Ještě je tady ten Bajkal. Rád bych se zúčastnil dubnového závodu, který tam pořádá Ruská federace. Rád bych to poznal, federace se snaží získat pořádání MS v DN pro rok 2016 právě tam. V tu dobu je na Bajkalu stále přes metr nádherně modrého ledu. Uvidíme, jestli to všechno vyjde.

A co následná vodní sezóna na katamaránech a skifech? Chystáš se na největší závod katamaránů na světě, na Round Texel?

Rád bych. Mám to v plánu. Ale musí se to vše sladit s prací. Loni jsem tam nebyl, a bylo by fajn znovu vyrazit. Bezvadné je, že už nejsme u nás sami,  a že je možné tam vyrazit ve více lodích z Čech. 

Jsi velkým příkladem toho, že když se chce, tak to jde. Dokázal jsi se v našem sportu posunout z nuly až hodně daleko. A jdeš stále dál. Máš nějaký vzkaz pro ty, kteří stále váhají a vymýšlí jaké by to bylo kdyby coby?

Fakt jo? No tak dík. Těžko radit. Každý má jinou náturu a jiné možnosti. Ale poznal jsem jednu věc. Je vlastně jedno, na čem závodíš, musíš mít jen s kým závodit. Takže ať máš jakoukoli bárku, do které třeba teče, jdi na to. Udělejte si svůj závod v klubu, ve svém městě. Prostě vyražte s kámošema na vodu a jezděte.

Moc děkujeme za rozhovor a budeme dál sledovat Tvé výsledky jak na ledě, tak i na vodní hladině.

Za iRegata.cz si s Vladislavem Ptašnikem povídal David Křížek (fotografie Pavlína Soukupová a Martina Barnetová)
 

—————

Zpět


Vladislav Ptašnik

/album/vladislav-ptasnik/dn-lipno-17-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/opencat2013-02-183-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/dn-lipno-23-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/d1-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/dn-lipno-8-jpg/

—————

/album/vladislav-ptasnik/snimek-563-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/catmatch2011-02-208-jpg/

—————

/album/vladislav-ptasnik/catmatch2011-02-101-jpg/

—————

/album/vladislav-ptasnik/img-7189-jpg/

—————

/album/vladislav-ptasnik/img-7335-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/vladislav-ptasnik-jpg1/

—————

/album/vladislav-ptasnik/img-6815-jpg1/

——————————