20.09.2014 10:11

Milan Koláček - osamělý mořeplavec

V současné době má náš oceánský jachting jen jednoho opravdového závodníka. Ten se ale řadí i v mezinárodním měřítku k těm skutečně nejlepším. Dokázal jako první cizinec vybojovat vítězství v šampionátu Francie v sólovém jachtingu. Úspěšně absolvoval jeden z nejtěžších závodů světa Minitransat a nyní se chystá vstoupit mezi světovou elitu na lodích Figaro.

Milane, jsi velký a neúnavný bojovník. Máš na svém kontě celou řadu úspěchů, ale jdeš stále dál. Co Tě žene kupředu? Kde bereš sílu na další projekty?

Asi proto, že mě to stálo velké úsilí, velké rozhodnutí. Jen málokdo si myslel, že postavím loď, která bude konkurenceschopná, tak asi dnes se to začíná trochu obracet a věci tak nějak přichází postupně samovolně. I když jim člověk musí jít ustavičně naproti. Mnohokrát jsem již byl na dně a chtěl to vzdát. Stojí to přespříliš energie a to nejenom mě, ale také přítelkyni a všechny, kteří mi vždy pomůžou dát nezbytné věci dohromady. Přesto se vždy najde motivace jít dál. Teď s Figaro mám obrovskou motivaci. Je to hodně nových věcí, které se člověk může naučit. A hlavně chuť obstát v silné konkurenci.

Nyní Tě známe především z oceánských plaveb a námořních závodů, ale jaké byly Tvé začátky? Jezdil jsi Optimista? Vím, že jsi jezdil hodně na 420, ale také na Fireballu jako kosatník, kde jsi vybojoval světový bronz. Jaké máš vzpomínky na malé sportovní plachetnice?

Začal jsem pozdě, ve 14 letech s bráchou na 420. Byl to super čas. Naši s námi brouzdali po rybnících a byli jsme natěšení na každý závod a hodně jsme to prožívali. Moc nás to s bráchou bavilo. Fireball s Tomášem pro mě byla největší škola okruhového jachtingu. Hodně jsem si z těch pár závodů s ním odnesl.

Pamatuji si, že jsme se potkali na startu MiniFastnetu v roce 2006. Pak jsi ale odjel do Irska, kde jsi získával cenné zkušenosti. Můžeš přiblížit toto období?

Jel jsem do Dublinu za zkušeností a hlavně se naučit jazyk. V té době mi zavolal jeden známý, jestli chci pracovat pro jeho kamaráda, který dostavoval svoji 68 stopou loď pro rychlý cruising. Práci jsem hned vzal a zůstal se starat o loď 2 roky. Bylo to obdobím kdy jsem s ním začal mluvit o Mini Transatu a dokonce mi přislíbil podporu v podobě lodi. Nakonec k tomu nedošlo, tak jsem se rozhodl jít svou cestou dál a odletěl na Nový Zéland.

Tam jsi pomáhal stavět závodní speciály. Vypracoval ses natolik, že sis pak sám postavil asi jednu z nejlepších Mini 650 na světě. Jak se může člověk za pár let naučit tolik dovedností? Jak probíhala stavba Tvé plachetnice Follow Me?

O stavbu a kompozity jsem se zajímal ještě dřív než jsem se začal zajímat o lodě. Stále jsem něco opravoval a dělal na lodi s tátou nebo na 420 apod. Na Zélandu jsem se spíš naučil jak dělat věci správně a efektivně a fascinovala mě pečlivost s jakou se tam pracuje. Follow Me byla postavena na koleně, ale dodržel jsem všechny základní technologie, takže výsledek se hodně přiblížil profesionální loděnici. Dnes bych si troufl po dalších zkušenostech profesionální loděnici konkurovat.

V Classe Mini jsi dokázal vyhrát Pornichet Select, La Trinite - Plymouth, nebo Demi-Clé a hlavně jsi vybojoval bronz v regatě Les Sables - Azores - Les Sables. Při Transatu 6,50 z toho bylo 14. místo. Jak na tu dobu vzpomínáš?

Mini bylo úžasné období, na které se nedá zapomenout. Zažil jsem na lodi nespočet hodin, najezdil jsem s lodí přes 25 tisíc námořních mil. To je jako téměř objet svět. Bylo to skvělé období, i když ke konci už to bylo moc. Rok 2012 byl úplně bez rozpočtu a poslední dluhy jsem splácel až po prodeji lodi. Dokonce to chvilku vypadalo nadějně pokračováním na Transat 2013. To jsme se snažili ještě do jara 2013. Pak už jsem neúspěšnou snahu sehnat i minimální rozpočet vzdal.

A co vlastně Tvoje krásná loď? Jak je na tom? Nechystáš ještě nějaký návrat na Mini?

Loď je stále konkurenceschopná. Teď na ní začíná jezdit jeden z mých kamarádů, který ji letos odkoupil. Loď je na Malorce a chystá se na příští Mini Transat. Na Mini bych se vrátil rád, ještě mám nevyřízené účty na Mini Transatu :-) Bylo by zajímavé postavit novou loď. Zkoušel jsem jezdit na 747 a je to jiná lodní třída. Výkon jakou loď má, je zkrátka mnohem větší než předchozí generace. Uvidíme, kdybych měl příležitost udělal profesionální projekt v tomto směru s partnerem, který to zajistí, neváhal bych. Je to neuvěřitelné dobrodružství.

V současné době žiješ s rodinou ve Francii. Jaké to je? Jak vás tam přijali? Dokázal sis zvyknout na místní podmínky? Narážím trochu na komunistické manýry.

No občas se nám stýská po kamarádech a rodině, to je normální. Jsme ale natolik zaneprázdnění prací, rodinou a vším, co podnikáme, že nám čas šíleně utíká. Když za námi někdo přijede tak je to super a zase se užijeme třeba i víc, než kdybychom se viděl jednou za čas. Žijeme v jachtařské komunitě, takže od rána do večera je člověk ve světě off shore jachtingu. Někdy je toho až moc. Zuzka pracuje buď pro skippery, nebo organizace zajišťující závody lodí. Přijali nás velmi dobře, máme mnoho známých a dveře doma se netrhnou návštěvami. Ale není to stejné, jako zajít s kámošema na pivo u nás doma v Čechách. To si musím užít jen když dojedu na chvíli domů.

Poslední měsíce se tvrdě připravuješ na lodi třídy Figaro. Je to krásná plachetnice, ale technicky velmi náročná (vodní balast, dvě kormidla, velké oplachtění). Máš stejného trenéra, jako jsem měl já před Transat ag2r. Jak příprava probíhá? Jak zvládáš sám halzy s 85m2 symetrickým spinakrem  a 3m spinakrovým pněm?

Loď je parádní, jsem nadšený. Trochu mě to samotného překvapilo, přestože je to dnes starý koncept. Trénuji v rámci Lorient Grand Large s trenérem Tanguym Leglatinem (shodou okolností je to můj soused:-)) Je vynikající především v Classe Mini, Classe 40, Imoca a MOD70. Figaro trénuje také, bohužel s nejmenším nadšením. Loď je fyzicky náročnější, technicky naopak snadnější, než jsem byl zvyklý. Nejlepší na tom je, že se člověk cítí bezpečněji, má k dispozici data k routingu a plánování trasy a jistý komfort. Halzy se dají zvládnout dobře, hodně záleží na stavu moře, ale loď jede velmi stabilní i v silném větru a velký spinakr se dá udržet do 35kn. Tomu jsem nevěřil do doby, kdy jsem se v tom sám ocitl. Samozřejmě že halzy jsou trochu akrobacie. Je potřeba být velice přesný na otěžích a směru jízdy. Pokud se přidají spi guys je to celkem v klidu, ale v noci ve 2m vlnách je to stejně dřina!

Co meteo a technická příprava lodě? Máš vybudovaný tým lidí, kteří Ti pomáhají? A co sponzoři? Jak to vypadá s financováním?

Meteo se snažím sám, i když teď jsem měl konzultace s Jure Jermanem, slovinským meteorologem. Dost mi to pomohlo eliminovat možnosti a ujistit se v routingu. Přípravy lodi dělám sám, ale není to možné. Loď je příliš velká a je hodně věcí na přípravu před startem. Na příští rok to vylepšíme, už teď po závodu přijedou kamarádi pomoci. S financováním pomohlo několik partnerů. Pavel Štolba koupil loď, Martin Ducháč a jeho společnost Högner přispěl výrazně finančně, Fulgur a Fulgur Battman přispěli finančně a podporují mě již od doby stavby Mini. Nezanedbatelně přispěla nadace Vectra, která podpořila koupi geny, kosatky a spinakru. Orange and Green mě podporují finančně a technicky počítači Lenovo, které používám k navigaci. Moris Design vyrobil polepy lodi, Sevenmedia má na starost web a design návrhy a Brano Group pomohlo finančně. Velké díky patří Pavlovi Nesvadbovi, za jako vždy skvěle vykonanou práci a Danu Vodičkovi za zprávy a hlavně přítelkyni Zuzce Navrátilové, která to vše jistí administrativně. Všem moc děkuji za jejich podporu a také neutuchající nadšení, které mi dodává hodně energie.

Čeká Tě start závodu Lorient Horta Solo. Druhé etapy o celkové délce 1130 námořních mil. Navíc v největší oceánské sólové one-design třídě Figaro Beneteau. Jaká bude Tvá strategie? Znáš už dobře své soupeře? Je tam celá řada zvučných jmen.

Strategie je spíše držet se pohromadě, nevymýšlet žádné extrémy a nejet příliš od drumline. Není to Mini, která akceleruje s genakrem o několik uzlů, takže co nejkratší cestou možnou. Určitě nevymyslím nic chytřejšího, než ostatní. Alespoň zatím ne. Tak spíš držet krok a učit se od nich. Jsou tu samí dobří, nikdo nedá nic zadarmo takže nesmím polevit až do cíle. Bude to vyčerpávající. To jsem si jistý, že si sáhnu na dno. Jména u nás nejsou příliš známé, ale jde pouze o špičkové sólo jachtaře. Jsem moc rád, že mám tu možnost se od nich učit.

Tento závod jistě leccos napoví, ale máš už nějakou vizi do budoucna? Kam bys chtěl své jachtařské projekty směřovat? Solitaire du Figaro, nebo snad závody na Open 60?

Imoca je sen, ale musí tomu ještě něco předejít. Takže teď spíš menší dosažitelný projekt jako Bretagne Martinique nebo Solitaire du Figaro. Příští rok bych se rád viděl v projektu Classe 40.

Díky za rozhovor. Moc držíme palce v extrémně náročném závodě na Azorské ostrovy a těšíme se na další zprávy o Tvých úspěších. … a pozor na velryby!

Za iRegata.cz si s Milanem Koláčkem povídal David Křížek (fotografie: Pavel Nesvadba, Zuzana Navrátilová, Christophe Breshi)

—————

Zpět


Milan Koláček

/album/milan-kolacek/pn14061768-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14062792-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/a3185-transat-bahia1d-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14062825-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/a3191-transat-bahia1d-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14062878-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn1120059-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063589-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn1120153-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063932-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063101-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063166-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063299-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063362-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn14063985-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/pn1121140-jpg/

—————

/album/milan-kolacek/a3196-transat-bahia1d-jpg/

——————————