15.07.2017 11:00

Rodiče a děti

Vedeme naše děti k vítězství? Je naše cesta správná? To jsou často kladené otázky, na které většinou odpovědi přinese až čas. Pravdou je, že většina špičkových domácích i světových jachtařů vděčí za své úspěchy zejména rodičům. Bez jejich obrovské časové i finanční investice by se na vrchol dostali jen těžko. Jak vše nastavit tak, abychom děti neodradili?

Pokud máme sami jachtařské zkušenosti a máme co předávat, pak je ideální vytvořit ze svých dětí rovnocenné partnery a po závodech si probrat ty nejdůležitější situace. Ideálně na modelech malých plachetnic. Udělat klasický rozbor, ale dát dítěti prostor pro rozvinutí svých teorií. O nich pak můžete diskutovat. Nejprve se ale musí najíst, odpočinout si a věnovat se také jiné zábavě. Je pro ně těžké mít rodiče v roli trenéra, tak jim to ještě víc nekomplikujte. Nejhorší je křičící, nebo rovnou mlátící rodič, který má představu, že to do svého dítěte natluče. Takhle to fakt nefunguje. Případů jsme i na našich vodách viděli víc než dost. Pod přemírou tlaku pak dítě při první příležitosti uteče od vody a jachting nechce po zbytek života vidět. Rozhodně je tedy lepší netlačit a doufat, že si potomek sport zamiluje a minimálně mu zůstane skvělá zábava na celý život.


Pro rodiče, kteří svým dětem věnují nejen čas u vody, ale také nemalé finanční prostředky, je těžké zůstat objektivní. Běhají s dalekohledem po břehu a mezi sebou živě diskutují, co to jejich dítě zase vyvádí. Teď se nebavím o rodičích, kteří jachtingu vůbec nerozumí a jen opakují zaběhlé fráze, aby se začlenili do hovoru. Ti by se měli raději rovnou smířit s rolí manažerů a nechat kritiku trenérům. U rodičů jachtařů je to složitější. Oni vědí, nebo si to myslí a kritizují. Nechte děti být. Jeďte na výlet na kolo, běžte se psem a sledujte vše z uctivé vzdálenosti. Dítě musí vědět, že vás na břehu má a že se může kdykoliv vrátit a přijmout vaši pomoc, ale neustálé sledování každého pohybu a následná každodenní kritika by odradila i otrlé borce. Ani ze člunu, natož pak ze břehu nemůžete vše vidět tak, jako závodník. Po návratu závodníků pak z každého rohu slyšíme: “Proč jsi jel doprava, když všichni jeli doleva? Jsi normální?” Krásný příklad dementního přístupu. Zejména, když věty padnou od rodiče nejachtaře. Je třeba se ptát na problém. Co závodníka vedlo k obratu na druhé křídlo. Těch důvodů může být celá řada - lepší vítr, slabší proud, menší vlny, odpoutání se od hlavního konkurenta, špatný start atp. Nakonec možná poznáte, že dítě uvažuje zcela správně a nyní má možnost se učit z případných chyb. Na to, aby se se závodníkem udělal kvalitní rozbor, není třeba rodiče jachtaře. Stačí jen dobře pokládat otázky. Děti jachtaři jsou a dost často si správnou odpověď, po dobře položené otázce, najdou sami. Jen je dobré klást otázky ve správný čas. Tím může být například cesta domů ze závodů. V autě to moc neutíká a času na důkladný rozbor je víc než dost. Snažte se ale za všech okolností působit pozitivně. “Užil sis to? Co se ti nejvíce povedlo? Co ses v závodě naučil nového?” To jsou otázky, které by měly rozhodně zaznít. Tím zajistíte, že si dítě bere ze závodu to pozitivní a že někam směřuje a posouvá se. Nechceme slyšet, že něco nešlo, že nám nejela loď atp. Je důležité, aby nejprve zaznělo to pozitivní, co si ze závodu odnášíme.


Ještě důležitější je kladení otázek po příjezdu z vody. Pro zjištění situace je lepší se zeptat: “Jak se  cítíš? Můžu ti pomoci?,” než “Cos to tam proboha vyváděl?” Stejně špatné je ale: “Skvělá práce. Jsi úžasný!” To že závodník vyhraje 4 rozjížďky v řadě neznamená, že ho máme více rádi. Láska nesmí být spojována s úspěchem. Toto je ovšem složitější téma a já se nechci se svými nevelkými zkušenostmi pouštět na tenký led, ale zamyslete se nad tím.
Pro rodiče nejachtaře je situace složitá. Sami nemají zkušenosti s tímto sportem a vše musí okoukávat. Nesnažte se ale příliš a nechte to na dětech. Běhá váš syn za kamarády a nemá nastrojenou loď? Máte strach, že nestihne start? Nechte ho být. On to zvládne a pokud ne, tak jej nechte se poučit z této chyby. Příště už to neudělá. Je to drahá zkušenost. Vím, že jste zaplatili benzin, vzali jste si volno, platili jste startovné a kemp, ale chyby k jachtingu patří. Nechte se dítě učit. Nedělejte vše za něj. Učte dítě zodpovědnosti, pomozte mu sestavit seznam vybavení, které musí vozit i plán přípravy, ale nechte to na něm. Vrátí se vám to. Naučte ho hlavně vztahu k věcem a vybavení. Plachty nerozdávejte jako spotřební materiál, ale nechte si to na vánoce, nebo k narozeninám. Musí vědět, že vše něco stojí a vybavení není spotřební materiál. Pokud sami plachtíte, tak jděte příkladem!


Jako trenér třídy 29er často vidím nedočkavost rodičů, kteří kritizují halzy, obraty, točení bójí, taktiku atp. Věřte - nevěřte, nejde vše najednou. Ty děti se musí napřed naučit jezdit s lodí rovně, zautomatizovat to, a když se konečně mohou bez kličkování rozhlédnout po hladině, pak mohou začít postupně pilovat další kroky. To si myslím, že platí u každé lodní třídy. Dejte tomu čas. Když už jsme u 29era, pak je lepší nechat dítě přejít na tuto třídu ve 14 až 15 letech a nechat mu více času na učení techniky, než jej drtit do pozdního věku na dětských třídách a pak doufat, že se stane zázrak. To je pak lepší jej dát rovnou ke skautům.
Stejně jako u techniky jízdy, je část rodičů netrpělivá i v aplikaci strategie a taktiky. Mě to naštěstí nikdo s rodičů neřekl, ale už jsem slyšel i otázku: “Proč jsi mu neřekl, že má jet doprava, když to bylo úplně jasný?” Ano, jistě by nebyl problém vše dětem nalinkovat, nacvičit si signály a člunem jim ukazovat kudy se vydat. To ale nikdy žádný zodpovědný trenér neudělá. Můžete dát informace o proudech, o větru, o nejčastějších chybách ve velké flotile, ale závěr si musí udělat jachtař sám. On je nakonec ten, který se musí vypořádat se změnami větru a musí se prodrat polem dopředu. Nejlepší vizitkou trenéra je, když jeho závodníci mohou odjet regatu bez jeho účasti a nepoznamená to jejich dobrý výsledek. Buďte oporou, pomáhejte, ale nechte své děti učit se z chyb. Nechcete z nich vychovat roboty, ale sportovce s vlastním úsudkem. Nechte je, aby si sami na základě informací vytvořili strategický plán. Pak budou sami schopni jej průběžně měnit na základě nových skutečností.
Co tedy pro své děti můžete udělat? Vezměte si plachetnici a vyplujte na vodu. Sami si vyzkoušejte závodní okruh. Pak můžete jako rovnocenní partneři svých dětí diskutovat o změnách, síle větru a obřích vlnách. Ze břehu a vlastně i ze člunu, to jen těžko posoudíte. Ptejte se dětí tak, aby sami mohli hledat odpovědi. Direktivní proslovy jsou k ničemu. Nechte se je učit ze svých chyb, i když to pro vás bude někdy bolestivé. Dopřejte jim jízdu na různých lodích. Ať si vše vyzkouší a sami mohou plánovat svoji jachtařskou dráhu. A hlavně!!! Dbejte na to, aby pro ně byl jachting pokud možno vždy zábavou.

—————

Zpět